Brukev sítinovitá semínka (Brassica juncea)

Brukev sítinovitá semínka (Brassica juncea)

Cena za balení 180 (1 g), 900 (5 g) semen.

Brukev sítinovitá (Brassica juncea) je jednoletá žlutě kvetoucí rostlina, druh ze širokého rodu brukev. Dříve se rostlina pro svá olejnatá semena místně pěstovala i ve Střední Evropě, nyní se zde vyskytuje jen sporadicky jako neofyt, jako plevel občas zavlečený osobní nebo nákladní dopravou.

Tento tetraploidní druh pravděpodobně vznikl hybridizací mezi brukví řepákem (Brassica rapa) a brukví černou (Brassica nigra), jeho ploidie je 2n = 36.

Výskyt

Druh pochází z míst na hranicích Indie s Čínou odkud se v minulosti rozšířil téměř na celý indický subkontinent, do Střední i Malé Asie, Japonska i Afriky. V Evropě se v současnosti pěstuje jen řídce na jihozápadě, zato v Asii je hojně rozšířenou plodinou. Pěstuje se také v Americe a jako plevelná rostlina se rozšířila téměř po celé zeměkouli včetně Austrálie a Oceánie.

Je přizpůsobivá ke kvalitě půdy a dobře se ji daří v oblastech s vyššími denními teplotami. Po vyklíčení potřebuje mladá rostlinka dostatek vody, později roste i za poměrného sucha, svým dlouhým kořenem dokáže získat vláhu z velké hloubky.

Popis

Jednoletka s přímou lodyhou která dorůstá do výše 50 až 150 cm a roste z kořene sahajícího do hloubky až 1 m. Na bázi dřevnatějící lodyha se v horní třetině dělí do dlouhých větví a ve spodní části bývá řídce porostlá štětinatými chlupy. Její bazální i spodní lodyžní listy, 20 × 8 cm velké, jsou lyrovitě peřenodílné s jedním až třemi páry segmentů a se široce vejčitým segmentem koncovým. Vejčité čepele se na bázi se zužují do dlouhého řapíku, po obvodě jsou nepravidelně zubaté a na spodní straně bývají řídce chlupaté. Horní listy lodyhy jsou celistvé, obkopinaté až čárkovité, mají krátký řapík nebo jsou přisedlé, směrem vzhůru se zmenšují a přecházejí v listeny květenství. Variabilita tvarů bazálních i lodyžních listů je u tohoto druhu velmi silná a proto bývá u brukve sítinovité popisováno množství nižších taxonů.

Čtyřčetné oboupohlavné květy na stopkách mají podlouhlé kališní lístky o délce 4 až 6 mm. Vejčité až obvejčité žluté korunní lístky, 8 až 11 mm dlouhé, mají asi 4 mm velký nehtík a na vrcholu jsou obvykle okrouhlé nebo mají plytký zářez. Šest čtyřmocných tyčinek dlouhých 4 až 7 mm nese podlouhlé prašníky. Květy bývají ze dvou třetin opyleny samosprašně (lepkavý pyl je těžký a na velkou vzdálenost nedoletí) a zbytek je opylován létajícím hmyzem kterému rostlina poskytuje hodně pylu i nektaru.

Plody jsou 3 až 6 cm dlouhé a 3 až 4 mm široké, válcovité nebo mírně čtyřhranné, dvoudílné šešule s kuželovitým bezsemenným vrcholem. Obsahují tmavá až světle hnědá semena mající 1 až 2 mm v průměru.

Význam

Semena brukve sítinovité obsahují 30 až 40 % oleje se silnou hořčičnou silicí který se obvykle používá při výrobě „ostřejších“ hořčic; pro snadnější pěstování vytlačuje tento druh původně užívanou brukev černou. V Indii je vylisovaný olej hlavním potravinářským olejem a používá se také v kosmetice a pro výrobu průmyslových maziv.

V asijských a afrických oblastech jsou tradičně pěstovány odrůdy brukve sítinovité s měkkými lodyhami a velkými listy s dužnatými řapíky, ty se sklízejí postupně a jedí jako syrová, vařená, smažená či konzervovaná zelenina bohatá na vitamín C a další minerální látky, nově se tyto způsoby konzumace šíří i v Severní Americe.

V evropských podmínkách se brukev sítinovitá používá ve dvou typech, jeden je tmavosemenný (nesprávně černá hořčice) a druhý žlutosemenný. Tmavosemenný má pravidelná hnědá semena s typickým síťováním na povrchu a přidává se při výrobě kremžské hořčice. Žlutosemenný má drobná, sytě žluté semena s vyšším obsahem silice a přidává se při výrobě orientálních hořčic.

Důležitou vlastností rostliny je schopnost odstraňovat tzv. fytoextrakcí toxické kovy z půdy. Jedná se o schopnost vytahovat z půdy a ve vysoké koncentraci zabudovávat ve svém pletivu kontaminanty Pb, Cd, Ni, Zn, Cu, Cr, Co, Hg i některé radionuklidy. Po dozrání se tyto rostliny sklidí a spálí nebo chemicky zpracují.