Nejprodávanější

Goji Berry Seeds (Lycium chinense) 1.55 - 1

Semena Godži (goji) (Lycium...

2,10 € -15% 1,79 € (SKU: V 36 R)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<div class="container"> <div class="row"> <div class="col-12"> <h2 class="">Semena Godži (goji) (Lycium chinense)</h2> <h2>Cena za balení 50 (0,036g) nebo 200 (0,15 g) semen.</h2> Godži (goji) jsou plody dvou druhů kustovnice, kustovnice cizí (Lycium barbarum) a blízce příbuzné kustovnice čínské (L. chinense). Kustovnice jsou opadavé keře s jednoduchými střídavými listy a pravidelnými purpurovými květy, řazené do čeledi lilkovité a pocházející z Asie. Pěstují se zejména ve střední a severní Číně. Plody a mladé listy jsou v asijských zemích součástí jídelníčku, plody a kůra kořenů jsou využívány v místní medicíně. Na přelomu tisíciletí se godži objevilo i na trhu v Evropě a Severní Americe a od té doby jeho obliba stoupá. V České republice jsou sušené plody běžnou součástí sortimentu obchodů se zdravou výživou a potravními doplňky. V některých jiných zemích jsou nabízeny též džusy s obsahem šťávy z godži. Medicínské studie potvrdily řadu léčivých účinků plodů kustovnice, pro které jsou v asijské medicíně využívány již po celá tisíciletí. Zároveň se kolem tohoto produktu točí celá řada mýtů a omylů, a to jak v identitě rostlin, oblasti a způsobu jejich pěstování a sběru, tak i co se týče proklamovaných účinků a obsahových látek. Prodávané plody také často obsahují stopy různých pesticidů. Godži jsou plody dvou blízce příbuzných druhů kustovnice, a sice kustovnice cizí (Lycium barbarum) a kustovnice čínské (L. chinense). Oba druhy jsou opadavé keře s jednoduchými listy, dorůstající obvykle výšky 0,5 až 2 metry. Mají pravidelné, purpurově zbarvené květy nálevkovitého tvaru. Plodem je žlutooranžová až červená dužnatá bobule. Plody jsou vejcovité až podlouhlé a obsahují 4 až větší počet žlutých nebo žlutohnědých, plochých semen. U kustovnice cizí jsou 0,4 až 2 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké a semena jsou větší (2,5 až 3 mm). Kustovnice čínská mívá ve volné přírodě plody asi 0,7 až 1,5 cm dlouhé a 5 až 8 cm široké. U pěstovaných rostlin bývají větší, až 2,2 cm dlouhé a 1 cm široké. Také var. potaninii má větší plody, až 2,5 cm. Semena jsou jen asi 2 mm dlouhá. Za zralosti se plody uvolňují z vytrvalého zeleného kalichu a opadávají.[1] Velikost a tvar plodů a množství semen jsou u různých kultivarů kustovnice cizí odlišné. Některé v Číně v současné době pěstované kultivary jsou hybridogenního původu.[2] Oba druhy kustovnice jsou si značně podobné. Hlavní rozlišovací znaky spočívají v poměrné velikosti květních částí, tvaru kalicha a ochlupení koruny, dále ve vzrůstnosti rostlin, tvaru listů a velikosti semen. Většina rostlin pěstovaných a nabízených jako kustovnice čínská je ve skutečnosti kustovnice cizí.[1][3] Sušené plody godži jsou oranžovočervené a mají svraštělý povrch. Chutí poněkud připomínají rajčata. Vůně může připomínat datle, rozinky nebo sušené brusinky a lze v ní rozeznat i sladké lékořicové tóny. <h2>Původ a rozšíření kustovnice</h2> Jako země původu kustovnice cizí je zpravidla uváděna Čína,[1][4] některé zdroje však jako původní areál rozšíření uvádějí oblast jihovýchodní Evropy a Malé Asie.[5] V současné době se vyskytuje zdomácnělá v teplejších oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky a v severní Africe. Ve své domovině (v Číně) roste zejména v křoviskách, pustinách, zasolených místech, podél cest a v okolí lidských sídel. Je rozšířena od teplejších oblastí mírného pásu po subtropy.[6][7] V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v celém termofytiku a v teplejších oblastech mezofytika. Roste zde na druhotných stanovištích, zejména na okrajích cest, na rumištích a neudržovaných místech, podél zdí apod., zejména na sušších, zásaditých, lehkých, živinami bohatých půdách.[5] Kustovnice čínská se vyskytuje v Asii od jihozápadní Asie přes Čínu a Mongolsko po Japonsko a Thajsko. O původnosti druhu v různých částech tohoto areálu není dostatek informací. V Evropě občas roste jako zdomácnělá. <h2>Obsahové látky</h2> Mezi hlavní účinné látky v plodech kustovnice náležejí polysacharidy a karotenoidy. Paleta obsahových látek je poměrně široká. Dále jsou přítomny flavonoidy, volné aminokyseliny, vitamíny, mastné kyseliny, steroidy a různé další látky. Godži je rovněž bohaté na minerální látky. Na rozdíl od většiny jiných lilkovitých rostlin neobsahují dané druhy kustovnice v relevantním množství alkaloidy a ani glykosidy. Ve 100g sušeného godži je obsaženo celkem 391 kcal energie, 56 g cukrů, 7,4 g vlákniny, 11 g bílkovin a 3,6 g tuků.[9] <h3>Polysacharidy</h3> Z hlediska účinků nejvýznamnější a nejvíce studované obsahové látky plodů kustovnice jsou polysacharidy, označované zkratkou LBP (lycium barbarum polysacharides), a glykopeptidy, označované jako LBGp. Tvoří asi 5 až 8 % hmotnosti suchého plodu. Jsou to látky rozpustné ve vodě. Jedná se o komplexní směs, v níž převládají silně větvené heteropolysacharidy, polypeptidy a proteoglykany. Asi 90 až 95 % této směsi molekul tvoří cukerné jednotky. Zastoupena je xylóza, glukóza, arabinóza, galaktóza, manóza, rhamnóza a kyselina galakturonová. Podle některých údajů převládá xylóza a glukóza, podle studie z roku 2010 převládá arabinóza. Rovněž v nich bylo zjištěno celkem 18 aminokyselin. Některé z polysacharidů a glykopeptidů byly izolovány v čisté podobě pomocí chromatografických metod. <h3>Karotenoidy</h3> V suchých plodech godži je obsaženo 0,03 až 0,5 % karotenoidů[11] (pro srovnání, v čerstvé mrkvi je 0,06 až 0,3 %[13]). Tyto látky jsou zodpovědné za oranžovou až červenou barvu plodů a jejich obsah stoupá s tím, jak plody dozrávají. V extraktech z plodů kustovnice cizí bylo zjištěno celkem 11 volných a 7 esterově vázaných karotenoidů. Asi třetinu až polovinu množství těchto látek v dužnině plodů představuje dipalmitát zeaxantinu (průměrně asi 114 mg/100g), dále je přítomen palmitát β-kryptoxanthinu (3,3 až 6,9 mg/100g), monopalmitát zeaxantinu (1,1 až 6,3 mg/100g), volný zeaxantin (0,14 mg/100g), β-karoten (2,4 mg/100g) aj. V semenech kustovnice cizí představuje 83 % karotenoidů zeaxantin, dále je zastoupen β-kryptoxanthin, β-karoten, mutatoxanthin a malá množství dalších, dosud neidentifikovaných karotenoidů. <h3>Vitamíny</h3> V plodech kustovnice cizí jsou obsaženy zejména vitamíny B2 (riboflavin), B1 (thiamin) a vitamín C. Obsah vitamínu C se v suchých plodech pohybuje okolo 42 až 49 mg na 100 gramů a je srovnatelný s množstvím obsaženým v citrusových plodech. V čerstvých plodech je obsaženo asi 30 mg vitamínu C na 100 g. Vitamín B1 je obsažen v množství asi 0,35 mg na 100 gramů suché váhy, vitamín B2 0,46 mg. Rovněž je přítomen vitamín E (tokoferol). <h3>Minerální látky</h3> Plody godži jsou bohaté na minerální látky. Představují v rámci ovoce jeden z nejbohatších zdrojů železa, zinku, manganu, mědi a chromu. V plodech importovaných z Číny byl zjištěn průměrný obsah železa (v mg/kg suchých plodů) 67 mg, zinku 110 mg, manganu 6 mg, mědi 8,3 mg, chromu 0,4 mg. Množství obsažené ve 20 g suchého godži představuje asi 25 % doporučené denní dávky zinku, 18 % mědi, 23 až 32 % chromu a 7 až 17 % železa. V plodech godži bylo dále zjištěno celkem 21 stopových prvků, zejména selen a kobalt.[11][16] <h3>Další látky</h3> Z dalších látek jsou přítomny flavonoidy (myricetin, kvercetin, kempferol, rutin aj.), kumariny (skopoletin, kyselina p-kumarová), různé mastné kyseliny, glycerogalaktolipidy, derivát dopaminu lyciumid, deriváty fenolu a pyrrolu aj. Plody kustovnice cizí obsahují 1 až 2,7 % volných aminokyselin, mezi nimiž převládá prolin. Z nebílkovinných aminokyselin je přítomen taurin, kyselina γ-aminobutyrová a trimethylglycin (betain). Plody rovněž obsahují malá množství různých steroidů. Zajímavou obsahovou látkou je L-monomenthyl sukcinát. Je to látka bez chuti s fyziologicky ochlazujícím účinkem na organismus, obsažená také např. v mátě peprné.[10][17][18][19] <h2>Historie a původ názvu</h2> Godži je v asijské medicíně využíváno již tisíce let. První písemná zmínka je v nejstarší dochované čínské knize o léčivých rostlinách, v díle Šen-nung pen-cchao-ťing (神农本草经) z druhého století před naším letopočtem. Kustovnice je zde uváděna jako jedna ze 120 základních léčivých rostlin. Další zmínky jsou v díle Jao-sing lun (药性论) ze 7. století za doby dynastie Tchang. Podle klasických historických spisů tradiční čínské medicíny godži zejména posiluje energii jin v dráze ledvin a jater, zlepšuje zrak a přispívá k vitalitě a dlouhověkosti.[20][21] Používání godži se rozšířilo na sklonku vlády dynastie Ming (14.-17. století), kdy začalo být obecně používáno zejména jako tonikum. Název godži je odvozen od výrazu pro kustovnici ve staré mandarínštině: gǒuqǐ (枸杞). Ve zjednodušené formě goji se začal v anglofonním světě používat po roce 2000.[22][23][24] Následně byl přejat i do českého jazyka. <h2>Výzkum a konvenční medicína</h2> Plody kustovnice cizí i kustovnice čínské se v medicíně označují shodným názvem Fructus lycii. <h3>Celkové působení</h3> V letech 2008 až 2009 bylo v USA provedeno celkem 5 randomizovaných lékařských studií, které prokázaly celkové zlepšení subjektivního stavu pacientů při podávání džusu s godži oproti kontrolní skupině, která dostávala placebo. Pacientům byl podáván džus s obsahem godži odpovídajícím 150 g čerstvých plodů po dobu 14 nebo 30 dnů. Účinek se týkal subjektivního pocitu pohody, zlepšení neurologického a psychického stavu a funkcí oběhové, svalové a trávicí soustavy, a to zcela bez vedlejších účinků.[20] <h3>Antioxidační účinky</h3> Ve vícero studiích in vivo i in vitro bylo prokázáno antioxidační působení plodů kustovnice cizí. Hlavními účinnými látkami jsou v tomto případě polysacharidy, flavonoidy a aminokyselina trimethylglycin (betain). Tyto látky se podílejí na antioxidačním účinku svojí redukční kapacitou, tvorbou chelátů s ionty kovů a vychytáváním volných radikálů. Bylo prokázáno ochranné působení na oční rohovku před oxidativním poškozením při onemocněních jako je glaukom, retinální ischémie a cukrovka. V případě plodů kustovnice čínské bylo studií méně, hlavní antioxidační účinek se zde projevuje v ochraně jaterních buněk, související s obsaženými flavonoidy. <h3>Stimulace imunitního systému</h3> Ve studiích in vitro bylo zaznamenáno komplexní stimulující působení na imunitní systém, zahrnující podporu množení splenocytů (buněk imunitního systému, tvořících se ve slezině) a T-lymfocytů (ve studiích in-vitro i in-vivo na myších) a podporu vyzrávání dendritických buněk a zlepšování jejich imunogenicity. Mají rovněž kladný význam pro expresi některých genů, vedoucí k tvorbě molekul důležitých pro funkci imunitního systému. <h3>Protirakovinné působení</h3> Plody kustovnice cizí mají při léčení rakoviny potenciál zejména jako adjuvans, tedy prostředek zesilující imunitní reakci organismu na určitý antigen. Ve studii na myších bylo prokázáno protirakovinné působení určité frakce polysacharidů z plodů kustovnice cizí, a to konkrétně na sarkom (nádor pojivové tkáně). Toto působení bylo spojeno se zvýšenou fagocytózou, zvýšenou tvorbou lymfocytů ve slezině, aktivitou T-lymfocytů a expresí IL-2 mRNA genu. In vitro bylo prokázáno též působení vodního extraktu proti nádorovým buňkám lidských jater (hepatocelulární karcinom), které se projevovalo stimulací apoptózy a inhibicí množení (proliferace) těchto buněk. Podkožně aplikované polysacharidy z kustovnice navíc při pokusech na myších snižují úbytek bílých i červených krvinek při chemoterapii či ozařování nádorů.[10][11] <h3>Toxicita, vedlejší účinky a kontraindikace</h3> Plody kustovnice jsou zcela nejedovaté, což je potvrzeno dlouhou historií užívání i toxikologickými testy. Jejich požívání nemá vedlejší účinky a není znám žádný případ předávkování či otravy. Nedoporučuje se užívání při krvácivých onemocněních a hypoglykémii. Byly zaznamenány ojedinělé případy interakce s léčivým přípravkem warfarinem, projevující se sníženou srážlivostí krve. U alergiků se může objevit alergická reakce, projevující se zejména kopřivkou a dalšími kožními projevy. Přichází v úvahu zejména u osob alergických na tabák, rajčata, broskve nebo ořechy. V některých zdrojích se nedoporučuje užívání kustovnice v průběhu těhotenství, a to kvůli stimulujícímu účinku na dělohu. O bezpečnosti užívání v průběhu kojení nejsou dostupné žádné informace. Určité riziko může pocházet ze záměny plodů s některými jinými, toxickými druhy lilkovitých rostlin. Z rostlin volně rostoucích v České republice má podobné plody například lilek potměchuť. V literatuře (např. v díle Květena ČR) jsou občas zmínky o tom, že plody kustovnice cizí jsou jedovaté. Za účinnou látku je označována nebílkovinná aminokyselina trimethylglycin (betain). V toxikologických studiích však byla tato látka shledána netoxickou, a to i ve vysokých dávkách.[29][5][30] V roce 1989 byla publikována studie, v níž byl popsán obsah jedovatého atropinu v plodech indického godži, dosahující 0,95 %. Pozdější studie plodů kustovnice pocházejících z různých oblastí potvrdily pouze stopový obsah atropinu, dosahující hodnot maximálně 0,0019 % a tedy z toxikologického hlediska zanedbatelný.[10][31] <h2>Godži v Evropě a Severní Americe</h2> Historie obliby kustovnice v Evropě je velmi mladá. Mimo čínskou komunitu se godži začalo objevovat na přelomu tisíciletí a celkem rychle získalo věhlas „superovoce“ s velkou nutriční hodnotou.[20][7] V Evropské unii mělo godži zprvu status tzv. potraviny nového typu (novel food), později po přezkoumání dostupných informací a vzhledem k dlouhé historii jeho užívání bylo přeřazeno do kategorie potravin. Obchod s godži jako potravinou byl v Evropě uvolněn mezi lety 2002 až 2007. Jako složka některých potravních doplňků se objevovalo v Evropě již před rokem 1997, v USA o několik let dříve.[20] V České republice jsou sušené plody godži v prodávány zejména v obchodech se zdravou výživou a potravními doplňky. V USA i některých jiných zemích je godži často nabízeno ve formě džusu, nejčastěji ve směsi se šťávou z jiného ovoce. <h2>Význam v Asii</h2> V Asii je godži tradičně využíváno jako léčivo i jako potravina. Dlouhou tradici medicínského využití má zejména v Číně, Vietnamu, Tibetu, Koreji a Japonsku. <h3>Čínská medicína</h3> V Číně je oficiální drogou pouze kustovnice cizí, v lidové medicíně se však používají oba druhy.[10] V čínské medicíně se plody kustovnice používají zejména jako tonikum k posílení vitality a prodloužení života, ke snížení cholesterolu a krevního tlaku, při léčení ledvinových chorob a k ochraně funkce jater, na závratě a bolesti hlavy, ke zlepšení zraku a léčení očních chorob (např. tupozrakosti), při předčasném výronu semene, na boláky v dolní části těla souvisejícími se slabostí ledvin a k posílení svalů a kostí. V Číně jsou rovněž oblíbené posilující polévky s godži, kuřecím a vepřovým masem, různou zeleninou a dalšími bylinami, jako je divoký smldinec a kořen lékořice.[2][32][33][34] Nejčastější lékovou formou je odvar ze 6 až 12 g plodů, podávaný ve dvou nebo třech denních dávkách na lačno. Alternativní lékovou formou se lihový výluh s přídavkem medu. Další tradiční lékovou formou je prášek ze směsi godži a dalších léčivých bylin, z něhož se za pomoci medu zhotovují pilulky. Rovněž je součástí různých čajových směsí: ke snížení váhy (v kombinaci s kasií východoasijskou, pornatkou kokosovou, listopadkou indickou a jinými bylinami), proti stárnutí (s kozincem blanitým, lesklokorkou lesklou aj.). V pojmosloví tradiční čínské medicíny mají plody godži povahu vyrovnanou, chuť sladkou a tropizmus k dráze jater a ledvin.[20][34] Jako levnější náhražky pravého godži se na čínském trhu objevují i plody jiných druhů či variet, jako je L. barbarum var. aurantiocarpum, L. chinense var. potaninii, L. ruthenicum a L. truncatum.[10] <h3>Využití v čínské kuchyni</h3> Godži je v Číně populární i jako potravina. Plody se konzumují čerstvé, sušené nebo zpracované do podoby džusu nebo vína. Jsou také oblíbenou ingrediencí přidávanou do různých rýžových kaší, polévek a masových i zeleninových pokrmů. Mladé listy a výhonky jsou ceněnou zeleninou. Pražené semeno je používáno jako náhražka kávy, z listů se připravuje bylinný čaj. <h3>Vietnam</h3> Ve Vietnamu je kustovnice čínská hojně pěstována zejména pro mladé listy jako zelenina. Plody se užívají při léčbě celkové ochablosti, impotence, předčasného výronu semene, ischias, tupozrakosti, závratích, cukrovce. Rovněž jsou používány jako omlazující prostředek. Denní dávka 4 až 16 g plodů v podobě odvaru nebo alkoholového výluhu. Kůra kořenů se používá při krvavém kašli, nočním pocení a hematurii. Denní dávka je 6 až 12 g v podobě odvaru.[35] Plody jsou sbírány od srpna do října, a to v časných ranních nebo pozdně odpoledních hodinách. Suší se nejprve v tenké vrstvě ve stínu, dosušují se na plném slunci nebo v sušičkách při 40 až 45 °C. Kořeny se sbírají na podzim a na jaře, po omytí se z nich loupe kůra, která se suší na slunci nebo v sušičkách.[35] <h3>Indie</h3> V Indii roste nebo je pěstována kustovnice cizí zejména ve státech Paňdžáb, Rádžasthán, Gudžarát a Maháráštra. V indické medicíně jsou plody a kůra kořenů kustovnice používány jako prostředek stimulující imunitní systém a zpomalující stárnutí, antioxidant a též prostředek proti množení nádorových buněk. <h3>Japonsko</h3> V Japonsku jsou plody, kůra a kořeny kustovnice (je uváděna kustovnice čínská) používány při ochablosti, slabosti, nedostatku vitality a podlomeném zdraví.[36] Předpisy a kombinace bylin vycházejí z tradiční čínské medicíny. V kombinaci s listopadkou indickou se používá na zlepšování zraku zejména v souvislosti se stárnutím. Spolu s dalšími 7 bylinami je součástí kombinace Kogikujiougan, předepisované osobám se sníženou vitalitou.[20] <h3>Korea</h3> Plody kustovnice se v korejské medicíně používají zejména při vyčerpávajícím kašli a ochablosti, stravujících horečkách, edému a vysokém tlaku. <h2>Omyly a mýty ohledně godži</h2> Godži jakožto produkt na evropském trhu mladý provázejí četné omyly a mystifikace. Prudký nárůst jeho obliby v průběhu posledního desetiletí předběhl tok informací. Omyly a nesprávné informace se týkají zejména samotné identity rostlin, z nichž se godži sklízí, oblasti původu, způsobu pěstování a sběru a také výjimečnosti léčivých účinků a obsahových látek. <h3>Kustovnice čínská</h3> Godži nabízené na trhu je v převažující míře nesprávně označováno jako plody kustovnice čínské. To však neodpovídá skutečnosti, neboť převážná většina godži pěstovaného v Číně a vyváženého do zahraničí jsou plody kustovnice cizí, případně vyšlechtěných kultivarů, získaných hybridizací kustovnice cizí s vybranými jinými druhy kustovnic. Godži jsou tedy plody té samé kustovnice, která roste běžně zdomácnělá i v teplejších oblastech České republiky.[10] <h3>Tibetské a himálajské godži</h3> Naprostá většina godži na západních trzích pochází z komerčních plantáží ve střední a severní Číně. Často je však na trhu nabízeno a obchodováno jako tibetské nebo himálajské godži. Jedním z možných důvodů této mystifikace je snaha o odstranění stigmatu znečištěného prostředí, které s sebou nesou produkty z Číny. V roce 2006 se vypravil novinář čínského deníku South China Morning Post do Tibetu, aby zde zdokumentoval pěstování tibetského godži. To je proklamováno firmou Tibet Authentic jako jediné pravé tibetské godži, sbírané v čisté horské přírodě v regionech Lhokha (Šan-nan) a Ňingthri v jihovýchodním Tibetu. Výsledkem jeho cesty bylo zpochybnění legendy o tibetském godži a o jeho užívání Tibeťany k dosažení dlouhověkosti. Novinář obešel ve Lhase 12 obchodů s tibetskou medicínou, nabízeli mu však pouze godži dovážené z klasické čínské oblasti Ning-sia a o tibetském godži nikdy neslyšeli. Vypravil se i do regionu Ňingthri. Zde sice kustovnice roste, rozhodně však ne ve větším množství a domorodci si jí nijak nepovažují. Navíc se ukázalo, že plody godži jsou firmou Tibet Authentic zpracovávány ve 2000 kilometrů vzdáleném Čcheng-tu v čínské provincii S’-čchuan, které je hlavním centrem zpracování a obchodu s plody godži z čínské oblasti Ning-sia. Odtud jsou naopak plody čínského godži dováženy do tibetských obchodů, a to v množství řádově stovek tun ročně. Celá záležitost s tibetským godži se tak ukázala jako jeden velký podvod.[38][39][40] Tanaduk Botanical Research Institute, přímo propojený se společností dovážející godži do USA, zachází ještě dále a popisuje tibetské godži jako zvláštní druh kustovnice, Lycium tibeticum. Takové botanické jméno však nebylo nikdy publikováno.[41] Navíc kustovnici je možno v daných zeměpisných šířkách pěstovat do nadmořské výšky okolo 2000 metrů, což většinu území Tibetu vylučuje.[6] <h3>Mýty o obsahových látkách</h3> Další soubor mýtů se týká obsahových látek. Na různých stránkách zejména propagačního charakteru se lze dočíst, že godži obsahuje 500× více vitamínu C než citrusové plody (což by odpovídalo, při obsahu vitamínu C v citrusech kolem 50mg/100g, bezmála jedné čtvrtině váhy sušeného godži), že obsahuje 6× více aminokyselin než včelí pyl, celkem 18 (včelí pyl obsahuje nejméně 22 různých aminokyselin a ve větším množství než godži), že obsahuje enormní množství železa – 11 mg na 100 gramů (ve skutečnosti je to asi polovina, což je množství srovnatelné např. se sójovými boby).[42][14][43] Rovněž informace o obsahu karotenoidů se často nezakládají na pravdě. V některých zdrojích se uvádí, že godži obsahuje více betakarotenu než mrkev. Ve skutečnosti je v čerstvé mrkvi srovnatelné množství (v hmotnostních procentech) karotenoidů jako v sušeném godži, podíl betakarotenu je však v godži pouze zlomkový a převažuje zde zeaxantin.[11][13] Také celková antioxidační aktivita je sice dosti vysoká, není však výjimečná. Je srovnatelná s kiwi a brusinkami a nižší než u zralých třešní.[44] <h3>Organické hospodářství</h3> Ačkoliv je godži poměrně často prodávané jako bio nebo případně jako plody sbírané z divokých rostlin v nedotčené přírodě, převážná většina plodů na trhu pochází z komerčních plantáží. V Číně navíc není bio zemědělství nijak uzákoněno a při pěstování se běžně používají pesticidy. V roce 2010 byl proveden rozbor 26 různých vzorků sušeného godži na obsah pesticidů. Výsledky studie byly závažné. Bylo zjištěno celkem 38 různých pesticidů, v průměru 11 na vzorek. Pouze 6 ze všech vzorků (včetně 2 nabízených jako bio) splňovalo povolené evropské normy pro maximální obsah residuí jednotlivých pesticidů. Překročení normy se ve většině případů týkalo acetamipridu, v ojedinělých případech chlorothalonilu a propargitu. Pesticidy byly rovněž zjištěny ve 4 vzorcích prodávaných jako natural. Rovněž zpráva americké FDA (U.S. Food and Drug Administration) z března 2015 přináší přehled různých pesticidů zjištěných ve vzorcích godži od celé řady dovozců. Mezi zjištěnými pesticidy zde dominuje zejména acetamiprid, fenvalerát, karbendazim, triadimenol a fenpropathrin. <h2>Oblasti pěstování</h2> Kustovnice je komerčně pěstována zejména v severní a severozápadní Číně. Jedná se převážně o kustovnici cizí. Centrem pěstování je autonomní oblast Ning-sia, dále se pěstuje zejména v autonomní oblasti Sin-ťiang. V menším měřítku se pěstuje i v jiných asijských zemích, dále v Kanadě a USA, Rumunsku, Bulharsku apod. <h3>Autonomní oblast Ning-sia</h3> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6d/Rich_Nature_Wolfberry_Farm1_7-06.jpg/220px-Rich_Nature_Wolfberry_Farm1_7-06.jpg" decoding="async" width="220" height="176" class="thumbimage" srcset="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6d/Rich_Nature_Wolfberry_Farm1_7-06.jpg/330px-Rich_Nature_Wolfberry_Farm1_7-06.jpg 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6d/Rich_Nature_Wolfberry_Farm1_7-06.jpg/440px-Rich_Nature_Wolfberry_Farm1_7-06.jpg 2x" data-file-width="1712" data-file-height="1368" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Plantáž godži v oblasti Ning-sia</div> </div> </div> Asi polovina godži produkovaného v Číně se pěstuje v oblasti Ning-sia v severní Číně. Zdejší godži je zmiňováno již v čínském lékopise Pen-cchao kang-mu (本草纲目) ze 16. století. Půda i klima v této oblasti jsou pro pěstování kustovnice velmi vhodné. Laboratorními testy bylo potvrzeno, že zdejší godži je co do obsahu účinných látek kvalitnější než plody z jiných oblastí. Komerční pěstování bylo založeno vládními projekty v roce 1987. V roce 2000 zde bylo godži pěstováno na výměře 7300 hektarů a roční produkce byla 16 000 tun. Od roku 2005 produkce raketově roste, v roce 2011 to již bylo 90 000 tun na výměře bezmála 50 000 hektarů. Jednotliví pěstitelé v Ning-sia pěstují kustovnici na plochách o výměře 0,08 až 0,8 ha. Půda v oblasti Ning-sia je sprašová, lehce zásaditá (pH 7-8). Plantáže se zde rozkládají zejména na říčních terasách v údolí Žluté řeky a na okolních svazích. Je zde kontinentální klima s tuhými zimami a suchými a teplými léty. Vyrábí se zde sušené godži, šťáva, koncentrát, mleté godži a také olej ze semen. Na plantážích se vysazují klonálně množené kulturní kultivary, nikoliv rostliny ze semen. <h2>Pěstování</h2> <h3>Nároky</h3> Kustovnice jsou nenáročné a odolné dřeviny. Vyžadují plné slunce nebo alespoň polostín. Dobře zakořeněné rostliny snášejí i sucho, jsou však citlivé na přemokření. Rostou v nejrůznější půdě, snášejí půdy chudé i bohaté živinami, písčité, zasolené, jílovité (pokud jsou propustné), kyselé i zásadité. Jsou odolné vůči znečištění a snášejí i blízkost moře. Snášejí mrazy do -23 až -25 °C a letní teploty do 40 °C. Zóna odolnosti je udávána 6 až 9. Optimální stanoviště pro pěstování kustovnice je v propustné, písčité nebo štěrkovité, živinami středně bohaté, neutrální až lehce zásadité půdě na plném výsluní. Pokud je pěstována pro jedlé výhonky, je vhodná živinami bohatší půda.[3] V jedné čínské studii bylo zjištěno, že 100mM koncentrace soli v půdě podporuje růst semenáčků, zvyšuje nárůst rostlinné hmoty a také obsah betainu v rostlinách. Dvojnásobná koncentrace již měla spíše negativní efekt.[49] Pro optimální zrání plodů a vysoký obsah účinných látek je potřebné suché a horké léto. Chladnější nebo vlhké letní počasí snižuje jejich kvalitu a v mokru mohou plody praskat. <h3>Pěstování v České republice</h3> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="Semena Godži (goji) (Lycium chinense)" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/Kallusweg_sl1.jpg/220px-Kallusweg_sl1.jpg" decoding="async" width="220" height="165" class="thumbimage" srcset="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/Kallusweg_sl1.jpg/330px-Kallusweg_sl1.jpg 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/Kallusweg_sl1.jpg/440px-Kallusweg_sl1.jpg 2x" data-file-width="4128" data-file-height="3096" title="Semena Godži (goji) (Lycium chinense)" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Kustovnice jako invazní dřevina, Rakousko</div> </div> </div> Kustovnici cizí je možno vysadit kdekoliv, kde je dostatek slunce a nepřemokřená půda. Je použitelná na živé ploty, je možno ji však vysadit i jako solitéru. Dá se použít i na neplodná místa, jako jsou náspy, exponované svahy a rumiště, kde ostatní dřeviny selhávají. Rychle odnožuje a v příznivém prostředí se může stát obtížným plevelem. Kustovnice cizí kvete od června do srpna, plody dozrávají od července či srpna do října. Květy jsou opylovány zejména včelami. Dobře snáší řez a je schopna obrazit i ze starého dřeva. Řez je nejlépe provádět na jaře. Semena se vysévají na jaře a brzy klíčí. Semenáčky je vhodné v prvním roce přezimovat ve skleníku. Ochotně se množí zelenými řízky od června do srpna nebo zimními dřevnatými řízky, dále odkopky a oddělky. <h3>Komerční pěstování a zpracování</h3> <h4>Kultivary</h4> Výzkumné centrum v Jin-čchuan, hlavním městě provincie Ning-sia, je jediná instituce v Číně zabývající se vývojem nových kultivarů kustovnice. Byly zde vyvinuty 4 kultivary, na jejichž vzniku se též podílela hybridizace kustovnice cizí s jinými druhy kustovnic. Nejvíce je pěstován kultivar označovaný 'Ninxia #1', který je vysazen na přibližně 80 % plochy plantáží godži v této provincii a je pěstován i v jiných oblastech. Jeho plody mají nejvyšší antioxidační potenciál. V západních zemích je znám pod označením Lycium barbarum 'Crimson Star'. Ninxia #3 je nový velkoplodý kultivar, odolný vůči suchu. Kultivar 'Ninxia #4' má dužnaté mladé výhonky a byl vyvinut pro sklizeň výhonků. Mají vysoký obsah antioxidantů a chutnají podobně jako špenát. <h4>Zakládání plantáží</h4> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0c/Repiquage_d%27un_plant_de_goji_de_4_mois_germ%C3%A9_en_Octobre_2008.jpg/220px-Repiquage_d%27un_plant_de_goji_de_4_mois_germ%C3%A9_en_Octobre_2008.jpg" decoding="async" width="220" height="249" class="thumbimage" srcset="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0c/Repiquage_d%27un_plant_de_goji_de_4_mois_germ%C3%A9_en_Octobre_2008.jpg/330px-Repiquage_d%27un_plant_de_goji_de_4_mois_germ%C3%A9_en_Octobre_2008.jpg 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0c/Repiquage_d%27un_plant_de_goji_de_4_mois_germ%C3%A9_en_Octobre_2008.jpg 2x" data-file-width="354" data-file-height="400" /> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Sazenice kustovnice cizí</div> </div> </div> Pro zakládání plantáží jsou nejvhodnější zatravněné plochy nebo pole s jednoletými plodinami. Nejvíce vyhovuje zem s třetinovým podílem písku a lehce zásaditou reakcí (pH 8,2-8,6). Hladina spodní vody by neměla být vyšší než 80 až 90 cm pod povrchem. Na podzim nebo na jaře se hnojí organickým hnojivem (2 t/ha), superfosfátem (30-50kg/ha) a potaší (15kg/ha) a poté se hnojivo zaorá. Na jaře nebo v létě se před výsadbou sazenic zem uvláčí a poté se dělají řádky. Na velkých plantážích je optimální vzdálenost mezi řádky 2 až 2,5 metru a sazenice se v řádcích sázejí 1,5 až 2 metry od sebe. Na menších plochách postačí vzdálenost mezi řádky 1,5 metru a vzdálenost rostlin 1 metr. Sazenice se sázejí do vyhloubených děr o hloubce a šířce 20 až 30 cm, na dno je možno dát hnojivo. Poté se zem dobře upěchuje a v každém případě proleje vodou. Zem okolo rostlin je možno pokrýt mulčovacím materiálem. <h4>Ošetřování rostlin</h4> Kustovnice nejlépe roste na místech bez konkurenční vegetace, kterou je zapotřebí průběžně odstraňovat. Pro bohatou sklizeň plodů je třeba hnojení. Na jaře se hnojí organickým hnojivem, po sklizni superfosfátem a potaší. V době vegetace je možno též přihnojovat dusičnanem amonným, a to na jaře a na počátku zrání plodů. Pro snadnou a bohatou sklizeň se keře prořezávají. Tradičně se dává keřům podoba jednokmenného stromku s deštníkovitou převisající korunou. Hlavní prořezávka se provádí na jaře v květnu. Ve druhém roce po výsadbě se vybere nejsilnější kmen a ostatní se odstraní. Mimo udržování výšky se odstraňují dlouhé, bujně rostoucí výhony ("vlky"), které nenesou plody a ubírají rostlině živiny. Protože kustovnice vyhání v průběhu jara a léta velké množství nových výhonů, dělá se ještě letní prořezávka. V případě příliš hustých korun se odstraňují též vybrané plodonosné větve. Plné sklizně dosahují nově založené plantáže po 3 až 4 letech. Rostliny se 2× až 3× ročně ošetřují insekticidy a fungicidy. <h4>Množení</h4> Rostliny se množí řízkováním. Zelené řízky se odebírají v červnu, polotvrdé v červenci až srpnu. Řízky jsou 5 až 10 cm dlouhé a odřezávají se s patkou loňského dřeva. Další možností jsou dřevnaté řízky, sbírané od podzimu do konce zimy a uložené v bezmrazé místnosti k zakořenění. Dřevnaté řízky mají výhodu, neboť rostliny mohou být tentýž rok vysazeny na konečné stanoviště.[2] K získání semen se čerstvé plody propasírují přes síto a dužnina se odplaví. Ve větším měřítku je možno nechat plody nejdříve zetlít. Semena se skladují nasucho při teplotě 5 °C. Klíčení semen je možno podpořit stratifikací ve vlhkém písku v chladu po dobu 2 až 4 měsíců. Vysévají se v teple (20–30 °C). Semenáčky je vhodné v prvním roce zimovat ve skleníku. Ve 2 letech se přesazují. <h4>Sklizeň a zpracování</h4> Plody kustovnice se sklízejí ručně. Vhodná mechanizace nebyla dosud vyvinuta. Poškozením větví a nedozrálých plodů se zároveň snižuje výnos následujících sklizní. V oblasti Ning-sia připadá sklizeň na období od konce června do října. Sklízí se v pěti- až sedmidenních intervalech, celkem asi 16× za sezónu.[2] Po sklizni jsou plody buď sušeny nebo se dále zpracovávají na šťávy, mošty a podobně. Sušení probíhá nejčastěji po dobu 7 dní v tenké vrstvě na přímém slunci, řidčeji jsou používány sušičky, které poskytují kvalitnější produkt a proces je rychlejší. Sušením se hmotnost plodů snižuje asi na 15 %. </div> </div> </div> <div class="container"> <div class="row"> <div class="col-12"> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script> </div> </div> </div>

V 36 R (50 S)

-15%

Rychlý náhled

Odrůda ze Španělska

Kumato Tomato Seeds

1,95 € -15% 1,66 € (SKU: VT 7 O)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2>Kumato Tomato Seeds</h2> <h2>Price for Package of 10, 20 seeds.</h2> Kumato® is truly exceptional. Try it and you will experience authentic tomato flavour. Intense and sweet. Welcome to a world of sensations all the year-round. Welcome to Kumato®. How are Kumato® tomatoes different from traditional tomatoes? The colour of Kumato® tomatoes varies from dark brown to golden green. This is its natural appearance. Although they may look as if they are unripe and they will be bitter to the taste, this family of tomatoes has an authentic and intense flavour. They are sweeter than normal tomatoes, with a contrasting slightly sour note, which makes for a unique and clearly defined taste sensation. Furthermore, Kumato® tomatoes are very juicy and firm in texture, which means they are an excellent choice when preparing delicious salads and many tomato-based recipes What size are Kumato® tomatoes and how much do they weigh? The Kumato® is fairly standard in size, with a diameter of 5 to 6 cm. It generally weighs between 80 and 120g. What is the origin of Kumato® tomatoes? In the 1970s, Luis Ortega would often go with his father to the fields cultivated by his family in the village of Agra, on the Almerian coast. His curiosity led him to discover that the tomatoes at the end of the lines, which received less water, were a different colour, but were much more intense and sweet in flavour. Having observed this, the young farmer set himself a personal challenge: to grow a tomato with an authentic and intense flavour that was a different colour. This was how the Kumato® tomato was born, on the shores of the Mediterranean. Why are Kumato® tomatoes sweeter than most tomatoes, in spite of their colour? Quality is dependent on many factors, most importantly the variety and the growing conditions, but never the colour. Kumato® tomatoes come from special tomato plants that naturally produce dark, extraordinarily sweet fruits. This is due to their "brix level" (fructose content), which is naturally higher than that of traditional red tomatoes. Moreover, since all the tomatoes marketed under the Kumato® brand grow and ripen under optimum climatic conditions and they are carefully selected before they are commercialised, consumers can rest assured that all the fruits will have the same intensity of taste and concentration of flavour. Are Kumato® tomatoes genetically modified products? Not at all! Kumato® is the outstanding result of tireless efforts to apply traditional plant breeding techniques and natural cultivation methods. Its origin can be found in the wild tomatoes which grow spontaneously and which adapted to withstand the dry and salty conditions of the Mediterranean region. Many excellent varieties have existed naturally for millions of years, and new varieties can be obtained by means of classic crossing techniques. Many of these varieties have not been cultivated on a large scale to date for several reasons, mainly related with cost and technical difficulties (they are too delicate, they do not have a high yield, they do not adapt easily to different climates, etc.). Kumato® tomatoes reflect the supreme creativity of nature, which we have successfully brought to your table at a reasonable cost and – drawing on our expertise of today’s agronomic techniques and processes – by means of natural cultivation methods! What is the nutritional content of Kumato® tomatoes? Kumato® is a very healthy food. Frequent consumption is recommended as part of a healthy diet. It is especially rich in potassium, magnesium and vitamins A and C. Furthermore, it is low in calories (31 kcal per 150 g) and, of course, it has no cholesterol or saturated fats.

VT 7 O (10 S)

-15%

Rychlý náhled

Semena Lithops

1,95 € -15% 1,66 € (SKU: F 7)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2 id="short_description_content" class="rte align_justify">Semena Lithops</h2> <h2 class="rte align_justify">Cena za balení 10 semen.</h2> Lithops (Lithops) je rod nízkých, sukulentních rostlin tvořený asi 50 druhy. V současnosti je zařazen do podčeledi Ruschioideae v čeledi kosmatcovitých, v minulosti býval součásti široce pojatého rodu kosmatec (Mesembryanthemum). Rodové jméno Lithops v češtině znamená „kameni podobný“, což je vzhledem k jeho vzhledu přiléhavé. Rostliny jsou také známé pod trefnými názvy „živé kameny“ nebo „kvetoucí kameny“, neboť připomínají oblázky. <h2>Ekologie</h2> Rostliny pocházejí z jižní Afriky, kde rostou především v Jihoafrické republice, Namibii a Botswaně. Objeveny byly až v roce 1811 anglickým přírodovědcem Burchellem. Největší počet druhů roste v semiaridních oblastech, kde se roční úhrn srážek pohybuje okolo 100 až 200 mm. Rostliny dostávají vláhu z nepravidelných zimních dešťů a letních mlh pocházejících ze studeného Benguelského proudu, tekoucího severním směrem podél západoafrického pobřeží. Ve volné přírodě původní rostliny obvykle nežijí déle než 25 let, při umělém pěstování mohou za ideálních podmínek růst i dvojnásobně déle.[2][3][4][5] <h2>Popis</h2> Lithops je vytrvalá rostlina bez stonku. Je vytvořena dvěma protilehlými, vespod srostlými, silně dužnatými listy, mezi kterými je nahoře přibližně 1 cm hluboká štěrbina; společně tvoří tzv. hlavu. Oba listy, hlavní zásobárna vody, se směrem dolů zužují a na úrovni půdy jsou srostlé a přecházejí v tenký, kůlovitý kořínek. Některé druhy mívají obvykle jen jednu hlavu (Lithops gracilidelineata), u jiných se jejich počet s věkem rostliny zvyšuje (Lithops olivacea). Hlava může mít v závislosti na druhu šířku 0,5 až 2,5 cm a výšku od země 5 až 10 cm. Vrchní část obou dužnatých listů je plochá nebo oblá a nazývá se obličej (hlava má dva obličeje). V závislosti na druhu a půdě, ve které roste, bývá různě zbarvenáː hladká, rýhovaná, bradavičnatá nebo důlkovaná a má v sobě průsvitná místa, tzv. okna, kterými proniká do nitra rostliny sluneční záření. Jsou to rostliny cizosprašné, jejich oboupohlavné květy mají rozlišená okvětí a gynecea složená z pěti plodolistů. Květy se otvírají až v poledne okolo 12 hodin a pouze za plného slunce, na noc se zavírají, neboť pyl v květech opylovaných létajícím hmyzem nesmí zvlhnout. Plodem je hnědá, tvrdá, vícedílná tobolka obsahující velmi drobná, hnědá semena, která obvykle dozrávají až na jaře. Tobolky se zralými semeny se po navlhnutí ihned otvírají. <h2>Pěstování</h2> Od konce října nebo počátku listopadu přežívají rostliny bez zálivky. V tomto období starý pár listů postupně uvadá a z jejich živin se začínají vyvíjet listy nové. Toto převlékání probíhá prakticky po celou zimu, na jaře zůstane ze starých listů jen suchá slupka. Koncem března nebo počátkem dubna potřebuje rostlina prvou vláhu. V průběhu léta ze štěrbiny mezi novými listy vyrostou na stopkách jednotlivé žluté nebo bílé květy a kvetou asi týden. Každý druh má ale svůj vlastní časový harmonogram vývoje podle stanoviště, odkud pochází, a ten nelze změnit. Semena se vysévají na povrch jemného vlhkého písku od března do května, brzy vzcházejí a za rok lze semenáčky přesazovat. Větší, vícehlavý trs lze opatrně rozdělit. Mohou se také množit řízky z listů zasazených do hrubého písku v březnu a dubnu nebo v září a říjnu. <h2>Význam</h2> Určité druhy jsou domorodými bylinkáři používány k léčení, v případě hladu slouží i jako potrava. Jinak bývají po celém světě pěstovány jak odborníky ve sklenících, tak i amatéry v bytech.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

F 7 mix

-15%

Rychlý náhled

Rostlina odolná vůči mrazu a mrazu

Black Grape Seeds (vitis...

1,95 € -15% 1,66 € (SKU: V 131)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

V 131 (10 S)

-15%

Rychlý náhled

Rostlina odolná vůči mrazu a mrazu

White Wisteria Seeds...

2,00 € -15% 1,70 € (SKU: T 45)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<div id="idTab1" class="rte"> <h2>White Wisteria Seeds (Robinia pseudoacacia)</h2> <h2>Price for Package of 20 seeds.</h2> Robinia pseudoacacia, commonly known as the White Wisteria, is a tree of the genus Robinia in the subfamily Faboideae of the pea family Fabaceae. It is native to the southeastern United States, but has been widely planted and naturalized elsewhere in temperate North America, Europe, Southern Africa and Asia and is considered an invasive species in some areas. A less frequently used common name is false Acacia, which is a literal translation of the specific epithet. It was introduced into Britain in 1636. Description With a trunk up to 0.8 m diameter (exceptionally up to 52 m tall[2] and 1.6 m diameter in very old trees), with thick, deeply furrowed blackish bark. The leaves are 10–25 cm long, pinnate with 9–19 oval leaflets, 2–5 cm long and 1.5–3 cm broad. Each leaf usually has a pair of short spines at the base, 1–2 mm long or absent on adult crown shoots, up to 2 cm long on vigorous young plants. The intensely fragrant (reminiscent of orange blossoms) flowers are white to lavender or purple, borne in pendulous racemes 8–20 cm long, and are edible. The fruit is a legume 5–10 cm long, containing 4–10 seeds. Although similar in general appearance to the honey locust, it lacks that tree’s characteristic long branched thorns on the trunk, instead having the pairs of short spines at the base of each leaf; the leaflets are also much broader. The black locust is native in the United States from Pennsylvania to northern Georgia and westward as far as Arkansas and Oklahoma, but has been widely spread. The tree reaches a height of seventy feet, with a trunk three or four feet in diameter and brittle branches that form an oblong narrow head. It spreads by underground shoots. The leaflets fold together in wet weather and at night; some change of position at night is a habit of the entire leguminous family. Bark: Dark gray brown tinged with red, deeply furrowed, surface inclined to scale. Branchlets at first coated with white silvery down. This soon disappears and they become pale green, afterward reddish brown. Prickles develop from stipules, are short, somewhat triangular, dilated at base, sharp, dark purple, adhering only to the bark, but persistent. Wood: Pale yellowish brown; heavy, hard, strong, close-grained and very durable in contact with the ground. The wood has a specific gravity 0.7333, and a weight of approximately 45.7 pounds per cubic foot Winter buds: Minute, naked, three or four together, protected in a depression by a scale-like covering lined on the inner surface with a thick coat of tomentum and opening in early spring; when forming are covered by the swollen base of the petiole. Leaves: Parallel, compound, odd-pinnate, 21-40 inches long, with slender hairy petioles, grooved and swollen at the base. Leaflets petiolate, seven to nine, one to two inches long, one-half to three-fourths of an inch broad, emarginate or rounded at apex. They come out of the bud conduplicate, yellow green, covered with silvery down which soon disappears; when full grown are dull dark green above, paler beneath. Feather-veined, midvein prominent. In autumn they turn a clear pale yellow. Leafs out relatively late in spring. Stipules linear, downy, membranous at first, ultimately developing into hard woody prickles, straight or slightly curved. Each leaflet has a minute stipel which quickly falls and a short petiole. Flowers: May or June, after the leaves. Papilionaceous. Perfect, borne in loose drooping racemes four to five inches long, cream-white, about an inch long, nectar bearing, fragrant. Pedicels slender, half an inch long, dark red or reddish green. Calyx: Campanulate, gibbous, hairy, five-toothed, slightly two-lipped, dark green blotched with red, especially on the upper side teeth valvate in bud. Corolla: Imperfectly papilionaceous, petals inserted upon a tubular disk; standard white with pale yellow blotch; wings white, oblong-falcate; keel petals incurved, obtuse, united below. Stamens: Ten, inserted, with the petals, diadelphous, nine inferior, united into a tube which is cleft on the upper side, superior one free at the base. Anthers two-celled, cells opening longitudinally. Pistil: Ovary superior, linear-oblong, stipitate, one-celled; style inflexed, long, slender, bearded; stigma capitate; ovules several, two-ranked. Fruit: legume two-valved, smooth three to four inches long and half an inch broad, usually four to eight seeded. Ripens late in autumn and hangs on the branches until early spring. Seeds dark orange brown with irregular markings. Cotyledons oval, fleshy. Cultivation Black locust is a major honey plant in the eastern US, and, having been taken and planted in France, Italy and other European nations. At least In France and Italy it is the source of the renowned acacia monofloral honey. Flowering starts after 140 growing degree days. However, its blooming period is short (about 10 days) and it does not consistently produce a honey crop year after year. Weather conditions can have quite an effect on the amount of nectar collected as well; in Ohio state for example, good locust honey flow happens in one out of five years. In Europe it is often planted alongside streets and in parks, especially in large cities, because it tolerates pollution well. The species is unsuitable for small gardens due to its large size and rapid growth, but the cultivar ‘Frisia’, a selection with bright yellow-green leaves, is occasionally planted as an ornamental tree. In South Africa it is regarded as a weed because of its habit of freely suckering from roots near the surface and aggravated by cutting of the main stem. Black locust has nitrogen-fixing bacteria on its root system; for this reason it can grow on poor soils and is an early colonizer of disturbed areas. In 1900 it was reported that the value of Robinia pseudoacacia was practically destroyed in nearly all parts of the United States beyond the mountain forests which are its home by locust borers which riddle the trunk and branches. Were it not for these insects, it would be one of the most valuable timber trees that could be planted in the northern and middle states. Young trees grow quickly and vigorously for a number of years, but soon become stunted and diseased, and rarely live long enough to attain any commercial value. Flavonoids content Black locust leaves contain flavone glycosides characterised by spectroscopic and chemical methods as the 7-O-β-d-glucuronopyranosyl-(1 → 2)[α-l-rhamnopyranosyl-(1 → 6)]-β-d-glucopyranosides of acacetin (5,7-dihydroxy-4′-methoxyflavone), apigenin (5,7,4′-trihydroxyflavone), diosmetin (5,7,3′-trihydroxy-4′-methoxyflavone) and luteolin (5,7,3′,4′-tetrahydroxyflavone). Uses The wood is extremely hard, resistant to rot and durable, making it prized for furniture, flooring, paneling, fence posts and small watercraft. Wet, newly-cut planks have an offensive odour which disappears with seasoning. As a young man, Abraham Lincoln spent much of his time splitting rails and fence posts from black locust logs. Black locust is still in use in rustic handrail systems. Flavonoids in the heartwood allow the wood to last over 100 years in soil.[7] In the Netherlands and some other parts of Europe, black locust is one of the most rot-resistant local trees, and projects have started to limit the use of tropical wood by promoting this tree and creating plantations. It is one of the heaviest and hardest woods in North America. Black locust is highly valued as firewood for wood-burning stoves; it burns slowly, with little visible flame or smoke, and has a higher heat content than any other species that grows widely in the Eastern United States, comparable to the heat content of anthracite.[8] It is most easily ignited by insertion into a hot stove with an established coal bed.[citation needed] For best results it should be seasoned like any other hardwood, however black locust is also popular because of its ability to burn even when wet.[9] In fireplaces it can be less satisfactory because knots and beetle damage make the wood prone “spitting” coals for distances of up to several feet.[citation needed] If the black locust is cut, split, and cured while relatively young (within ten years), thus minimizing beetle damage, “spitting” problems are minimal. It is also planted for firewood because it grows rapidly, is highly resilient in a variety of soils, and it grows back even faster from its stump after harvest by using the existing root system. With fertilizer prices rising, the importance of black locust as a nitrogen-fixing species is also noteworthy. The mass application of fertilizers in agriculture and forestry is increasingly expensive; therefore nitrogen-fixing tree and shrub species are gaining importance in managed forestry. In traditional medicine of India different parts of Robinia pseudoacacia are used as laxative, antispasmodic, and diuretic. Toxicity Black locust’s pods are small and light, and easily carried long distances. Although the bark and leaves are toxic, various reports suggest that the seeds and the young pods of the black locust are edible. Shelled seeds are safe to harvest from summer through fall, and are edible both raw and/or boiled.[12] Due to the small nature of Black Locust seeds, shelling them efficiently can prove tedious and difficult. In France and in Italy Robinia pseudoacacia flowers are eaten as beignets after being coated in batter and fried in oil. [13] Important constituents of the plant are the toxalbumin robin, which loses its toxicity when heated and robinin, a non-toxic glucoside.[14] Horses that consume the plant show signs of anorexia, depression, incontinence, colic, weakness, and cardiac arrhythmia. Symptoms usually occur about 1 hour following consumption, and immediate veterinary attention is required. History The name locust is said to have been given to Robinia by Jesuit missionaries, who fancied that this was the tree that supported St. John in the wilderness, but it is native only to North America. The locust tree of Spain (Ceratonia siliqua or Carob Tree), which is also native to Syria and the entire Mediterranean basin, is supposed to be the true locust of the New Testament. Robinia is now a North American genus, but traces of it are found in the Eocene and Miocene rocks of Europe. </div>

T 45 (20 S)

-15%

Rychlý náhled

Korean melon Seeds, Sun...

1,95 € -15% 1,66 € (SKU: V 228)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2>Sun Jewel , Chamoe, Korean melon Seeds</h2> <h2>Price for Package of 5 seeds.</h2> The Sun Jewel melon is oblong with gently blunted ends, averaging 18 centimeters in length. It has a buttery yellow skin with shallow white sutures that run end to end. The inner flesh is translucent white with a crisp yet juicy consistency. When ripe, the melon's flesh has subtly sweet aroma of bubblegum and pear offering a flavor that is a cross between cucumber and honeydew. The fruits are usually heavy between 250 and 400 grams. Though commonly served peeled, the melon is known to be completely edible from the seed to skin. It is highly perishable and is recommended to be eaten within one week of harvest. Seasons/Availability Sun Jewel melons are available in the late summer and fall. Current Facts The Sun Jewel melon is also known as Chamoe or simply Korean melon, which is a bit of a broad term but quite accurate since the melons are ubiquitous in Korea come summertime. Botanically a variety of Cucumis melo, the Sun Jewel is technically a sweet melon, but often treated more like its cousin the cucumber, as in savory dishes and pickling applications. It its homeland in Korea, an exhibition space showcases the history and cultivation of the Sun Jewel melon at the Korean Melon Ecology Center. Nutritional Value Sun Jewel melons are rich in vitamins A and C. Applications The Sun Jewel melon has a lower than average brix level (approximately 7 or 8) and slightly vegetal characteristic making it equally appropriate for savory and sweet dishes. They are most often simply served chilled, with the yellow rind peeled off, and the sweet seeds and pith intact. Chop and add to sweet or savory salads, serve atop desserts or with yogurt as a breakfast item. Pureed, it can be used to make smoothies, ice cream or other frozen desserts. Use under ripe fruits to make quick pickles or kimchee. Sun Jewel melon pairs well with cucumber, mint, ginger, citrus, berries, lychee, shrimp, coconut milk, feta cheese and chili powder. Once cut, refrigerate in a plastic bag or sealed container and consume within two to three days. Ethnic/Cultural Info In its native land of Korea, the Sun Jewel melon is made into a pickle known as chamoe jangajji. The fruit has adopted many aliases throughout the Asian countries in which it is enjoyed. In China, it is known as Huangjingua or Tian Gua, in Japan as Makuwa, in Korea as Chamoe and in Vietnam as Dura Gan. Geography/History Sun Jewel melons have been enjoyed in Korea for hundreds of years, with images of the fruits appearing on 12th century celadon from the Goryeo Dynasty. Originally, the melons were suspected to be a native of India, eventually making their way to China and subsequently Korea via the Silk Road. It is also thought that some green varieties, both with and without stripes, may have been a result of wild melons growing in ancient China. They are relatively drought tolerant plants if grown in moisture retentive soils.

V 228 (5 S)

-15%

Rychlý náhled

Odrůda z Japonska

Yubari King Melon Seeds

4,95 € -15% 4,21 € (SKU: V 2)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

V 2 (5 S)

-15%

Rychlý náhled

Odrůda z Bosny a Hercegoviny

Rostlina odolná vůči mrazu a mrazu

Semena Kaštanovník setý...

2,50 € -15% 2,13 € (SKU: V 13)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Semena Kaštanovník setý (Castanea sativa)</h2> <h2>Cena za balení 5, 10 semen.</h2> Kaštanovník setý (Castanea sativa Mill.) nazývaný též kaštanovník jedlý (či lidově jedlý kaštan) je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité (Fagaceae). Kaštanovník setý dorůstá výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 500 až 600 let, ve střední Evropě kolem 200 let, v západní Asii se může dožít až 1000 let.[2] Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, která se časem mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Kvete v květnu a v červnu. Je to rostlina jednodomá; květy má jednodomé a jednopohlavní. Rostlina je převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou nažky (kaštany neboli maróny) po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září. Semena jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin. <h2>Areál rozšíření</h2> Nejvíce se pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se mu nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. <h2>Použití</h2> Plod je známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, ale mohou se i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo s máslem a sýrem. Světové kuchyně znají např. kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany (tj. kandované kaštany, z francouzského Marrons glaçés) aj. Ze stromů kaštanovníku se získává tanin. Z taninu se vyrábí extrakty pro farmacii, výživu zvířat, výrobu vína a brandy a kožedělný průmysl. <h2>Ohrožení</h2> Od 90. let 20. století se na Slovensku a po roce 2000 i v ČR objevila rakovina kůry, což je houbovité onemocnění, které se projevuje prosycháním od vrcholku koruny, kdy zaschlé listí neopadá. Mohou být napadnuty jak jednotlivé větve, tak i celý kmen. Na hladkém kmeni a větvích se první příznaky projevují barevnou změnou kůry. Kůra se zprvu zbarvuje dočervena jako důsledek nekrózy kambia. Borka postupně podélně praská a odlupuje se. Závažný problém je zejména v Severní Americe.[3] <h2>Sklizeň kaštanů</h2> Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50 °C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. <div> <table cellspacing="0" cellpadding="0" border="1"> <tbody> <tr> <td colspan="2" width="100%" valign="top"> Sowing Instructions </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Propagation: </td> <td valign="top"> Seeds </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Pretreat: </td> <td valign="top"> 0 </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Stratification: </td> <td valign="top"> 0 </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Sowing Time: </td> <td valign="top"> all year round </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Sowing Depth: </td> <td valign="top"> 1 cm </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Sowing Mix: </td> <td valign="top"> Coir or sowing mix + sand or perlite </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Germination temperature: </td> <td valign="top"> about 20-23 ° C. </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Location: </td> <td valign="top"> bright + keep constantly moist not wet </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Germination Time: </td> <td valign="top"> Until it Germinates </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> Watering: </td> <td valign="top"> Water regularly during the growing season </td> </tr> <tr> <td valign="top" nowrap="nowrap"> </td> <td valign="top"> Seeds Gallery 05.11.2012. </td> </tr> </tbody> </table> </div> </body> </html>

V 13 5-S

-15%

Rychlý náhled

Obří rostlina (s obřími plody)

Rostlina odolná vůči mrazu a mrazu

Madake, Giant Timber Bamboo...

1,95 € -15% 1,66 € (SKU: B 6)

-15%

Rychlý náhled

Odrůda ze Srbska

Barevné indické Hrách Osiva...

2,15 € -15% 1,83 € (SKU: VE 47 S (6.5g))

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Barevné indické Hrách Osiva (Lathyrus sativus)</h2> <h2>Cena za balení 6,5 g (30) semen.</h2> Lathyrus sativus, also known as grass pea, blue sweet pea, chickling pea, chickling vetch, Indian pea, white pea and white vetch, is a legume (family Fabaceae) commonly grown for human consumption and livestock feed in Asia and East Africa.[4] It is a particularly important crop in areas that are prone to drought and famine, and is thought of as an 'insurance crop' as it produces reliable yields when all other crops fail. The seeds contain a neurotoxin that causes a neurodegenerative disease when the seeds are consumed as a primary protein source for a prolonged period. <h3>Cultivation</h3> Lathyrus sativus grows best where the average temperature is 10–25 °C and average rainfall is 400–650 mm (16–26 in) per year. Like other legumes, it improves the nitrogen content of soil. The crop can survive drought or floods,[3] but grows best in moist soils. It tolerates a range of soil types from light sandy through loamy to heavy clay, and acid, neutral, or alkaline soils. It does not tolerate shade. <h3>Uses</h3> Seed is sold for human consumption at markets in Florence. Consumption of this pulse in Italy is limited to some areas in the central part of the country, and is steadily declining. Flour made from grass peas (Spanish: almorta) is the main ingredient for the gachas manchegas or gachas de almorta.[6] Accompaniments for the dish vary throughout La Mancha. This is an ancient Manchego cuisine staple, generally consumed during the cold winter months. The dish is generally eaten directly out of the pan in which it was cooked, using either a spoon or a simple slice of bread. This dish is commonly consumed immediately after removing it from the fire, being careful not to burn one's lips or tongue. Due to its toxicity, it is forbidden in Spain since 1967 for human consumption. It can be sold as animal feed but it cannot be displayed near other flours valid for human consumption (BOE-2484/1967. September 21st. Paragraphs 3.18.09 a and b and 5.36.16 b) Grass pea flour is exceedingly difficult to obtain outside of Castilla-La Mancha, especially in its pure form. Commercially available almorta flour is mixed with wheat flour because grass peas are toxic if consumed in significantly large quantities for prolonged periods of time. The town of Alvaiázere in Portugal dedicates a festival lasting several days to dishes featuring the pulse. Alvaiázere calls itself the capital of Chícharo, the name of this pulse in Portuguese. Immature seeds can be eaten like green peas. L. sativus needs soaking and thorough cooking to reduce toxins. The leaves and stem are cooked and eaten as chana saga (Odia: ଚଣା ଶାଗ) in parts of Odisha, India. Seed ODAP characteristics Like other grain legumes, L. sativus produces a high-protein seed. The seeds also contain variable amounts of a neurotoxic amino acid β-N-oxalyl-L-α,β-diaminopropionic acid (ODAP).[7][8] ODAP is considered the cause of the disease neurolathyrism, a neurodegenerative disease that causes paralysis of the lower body: emaciation of gluteal muscle (buttocks).[3] The disease has been seen to occur after famines in Europe (France, Spain, Germany), North Africa, and South Asia, and is still prevalent in Eritrea, Ethiopia, and Afghanistan (panhandle) when Lathyrus seed is the exclusive or main source of nutrients for extended periods. ODAP concentration increases in plants grown under stressful conditions, compounding the problem. The crop is harmless to humans in small quantities, but eating it as a major part of the diet over a three-month period can cause permanent paralysis below the knees in adults and brain damage in children, a disorder known as lathyrism. </body> </html>

VE 47 S (6.5g)

-15%

Rychlý náhled

Tento produkt nelze platit kartou PayPal ani kartou

Virginia Gold Tobacco Seeds

1,75 € -15% 1,49 € (SKU: D 4)

-15%

Rychlý náhled

Obří rostlina (s obřími plody)

Odrůda z Peru

Worlds Largest Giant Corn...

2,25 € -15% 1,91 € (SKU: P 279)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Worlds Largest Giant Corn Seeds Cuzco</h2> <h2>Price for Package of 5 or 10 seeds.</h2> Native to Peru and Ecuador Peruvian Giant Corn - also known as Choclo is a hideously large variety of corn. The stalks reach up to 5 - 5,50 meters in height, a runt in a litter of this cultivar would tower over standard varieties at a whopping 4 metars. In standard varieties of corn the average weight runs from 25 - 35 grams per 100 kernels In Peruvian Giant Corn the weight per 100 kernels runs from 90 - 95 grams per 100 kernels - that's nearly 3 times the size and yield. It is a late maturing corn and is estimated to need 120 - 150 days to mature. They are not an easy crop to produce, it requires determination and vigilance to grow. One would think being indigenous to the Andes mountainous they would be adapted to windy conditions, but this is not the case. They evolved in the Peruvian Urrabamba Valley and vicinity which is sheltered and has relatively mild weather. Peruvian Giant Corn aka Choclo They do not withstand strong winds and need persistent staking, at 4 - 5,50 metars in height that's a chore and a half. The plants produce numerous relatively short cobs with gigundous kernels. The taste is comparable to standard sweet corn. It is not overly sweet - mild to blandly sweet with a creamy texture would be the best description. Peruvians usually boil them. In Ecuador and Bolivia they dry them first then burst or "pop" them in oil - somewhat like popcorn. We gringos can enjoy them the same as any other corn. Corn Should be planted in blocks as opposed to rows and should not be planted near other varieties of Corn [See - Isolating Sweet Corn.] Cross pollination tends to produce poor tasting starchy corn. Sugar Pearl, as per some suppliers does not need to be isolated as other varieties do - this is just fine for the Sugar Pearl, but not necessarily the other variety. Peruvian Giant Corn can be seeded directly into the soil, or it can also be started indoors and later transplanted. If starting indoors be sure you have a larger than standard container as it could easily outgrow the container before transplant time. Whichever you choose, Plant it in blocks, at least four rows wide, for proper pollination and well-filled ears Sowing depth Aprox.: 5 cm Germination: 6 to 8 days Maturity: at 120 - 150 days. Color: White - Pale Yellow Seed Spacing: 30-35 cm apart. Row spacing: 100 cm USDA Hardiness Zones: 3- 9 Plant Size: 400 - 550 cm Corn cob Size: 17-20 cm Long Full Sun Above Average Yields per Sq. Footage - Anticipate 3 or more ears per Stalk. Corn has shallow roots, and uses a lot of nitrogen as well as trace elements. To help your crop get off to the best start possible, prepare the soil first with a nitrogen-rich fertilizer. Well rotted manure or compost is also helpful. Plant in the northern side of the garden as corn stalks will deny sunlight to the rest of your garden crops ,you also might want to grow some where it will provide shade to plants that can not tolerate full sunlight. <div> <h2><a href="https://www.seeds-gallery.shop/en/home/peruvian-giant-red-sacsa-kuski-corn-seeds.html" target="_blank" title="Peruvian Giant Red Sacsa Kuski Corn Seeds, you can buy HERE" rel="noreferrer noopener">Peruvian Giant Red Sacsa Kuski Corn Seeds, you can buy HERE</a></h2> </div> </body> </html>

P 279 5S NS

-15%

Rychlý náhled

Obří rostlina (s obřími plody)

Odrůda z Řecka

Florinis Greece Sweet...

1,75 € -15% 1,49 € (SKU: PP 26)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2 class="">"Florinis" Greece Sweet pepper Seeds</h2> <h2>Price for Package of 10 or 50 seeds.</h2> Greece Traditional sweet red peppers (known in Greece as "Florinis"), an excellent sweet taste! Variety florin, length 23 - 28 cm and weight 200 g per fruit. In Greece, this pepper is prepared in various ways, from filling to salad and preservation. It's free to say that the table without this favorite pepper in Greek is unthinkable. Plants are fertile and highly resistant to disease. <h2 class="elementor-heading-title elementor-size-default">Chalkidiki Olives stuffed with Florina pepper</h2> Strips of red fleshy sweet pepper, cut by hand to be filled in Chalkidiki green olives. It is the perfect dish for lovers of mild but slightly spicy, sweet and savory flavors. All these flavors together are present in olive of Chalkidiki, stuffed with red sweet pepper and can accompany each menu. <h3>WIKIPEDIA:</h3> The Florina pepper (Greek: πιπεριά Φλωρίνης) is a pepper cultivated in the northern Greek region of Western Macedonia and specifically in the wider area of Florina; for which it is named. It has a deep red color and is shaped like a cow's horn. Initially, the pepper has a green color, ripening into red, after the 15th of August. The red pepper is known in Greece for its rich sweet flavor, used in various Greek dishes and is exported in various canned forms abroad, usually hand-stripped, keeping the natural scents of pepper and topped with extra virgin olive oil, salt, and vinegar. <h2>History</h2> The seed was brought from Brazil to Western Macedonia in Greece in the 17th century and cultivated by the local Macedonian Greeks in Florina, Prespes, Veroia, Aridaia, and Kozani but only in Florina, its cultivation was successful, where it adapted to the Greek Macedonian climate and soil, and eventually, the other regions stopped cultivating the pepper, leaving Florina as its sole producer.[1] The pepper belongs to the capsicum genus of the nightshade family Solanaceae.[3] Florina's red peppers were awarded the recognition of Protected Designation of Origin in 1994 by the World Trade Organization (WTO).[4] Every year during the last days of August, in a small local village in Aetos, Florina a feast of peppers is held, including celebrations with music bands and cooked recipes, based on peppers which are offered to all the guests.[5] <h2>Cultivation</h2> High productivity and adaptation of the plant can be achieved in efficient draining soils, full sunny locations and low winds for the protection of its branch and root sensitivity.[6] The most convenient temperatures for its growth are between 20° to 26° Celsius during the midday and 14° to 16° Celsius during the night.[3] Their harvest takes up to 18 weeks, ripening to maturity after mid-August.[1] A good quality, red pepper of Florina should be bright in color, thick, firm and sweet flavored. Its consumption should be avoided with the appearance of dullness, cracks or deterioration, which are factors of the vegetable reduction in quality. <h2>Cooking and recipes</h2> The red peppers of Florina are usually roasted and stuffed with different combinations of foods, as rice, meat, shrimps and feta cheese.[8] These sweet peppers are used in sauces, salads, pasta, meat recipes or mashed, creating a pâté with traditional recipes. They can also be dried, canned, frozen and pickled, usually garnishing Greek salads. They can be roasted, sliced and served as an appetizer, by adding olive oil, garlic and sea salt. A well-known traditional recipe in Greece with stuffed peppers is Gemista. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

PP 26 (10 S)

-15%

Rychlý náhled

Baobab Seeds (Adonsonia...

1,95 € -15% 1,66 € (SKU: T 6)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

T 6 (5 S)

-15%

Rychlý náhled

Transparent Clear Test Tube...

0,26 € -15% 0,22 € (SKU: PE 2 (1.5ml))

-15%

Rychlý náhled

Název souboru cookie	Poskytovatel	Účel	Uplynutí
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
__cfduid
__cfduid

Název souboru cookie	Poskytovatel	Účel	Uplynutí
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
__cfduid
__cfduid

Kategorie

Kategorie

Kategorie

Last Product Reviews

FAQs