5/ 5

<h2 class=""><strong>Beans seeds Buddha Market</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Price for Package of 20 (6,5g) seeds.</strong></span></h2> <p>Early ripening green beans with white seeds. The stringless pods can be harvested very young and cooked. A type of low green beans, the plant reaches a height of 50-55 cm. Suitable variety for early garden production. The pods are flat, yellow in color, with an average dimension of 15 x 2 cm.</p> <p>They are of excellent taste, stringless, and the seeds are white in color. It is very suitable for fresh harvesting at the optimum time when the seeds are still small it is an excellent choice for markets. It is suitable for industrial processing and deep freezing.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 56 BM (6.5g)

5/ 5

<h2><strong>Zenit white pearl bean seeds</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Price for Package of 20 (3,5g) seeds.</strong></span></h2> <p>Zenit is a white pearl bean of early ripening, vegetation 100-110 days. It has a solid tree with multiple floors. The pods are 7-8 cm long with 5-6 grains. It is quick and uniformly cooked and tastes great. It is resistant to disease.</p> <h3><strong>Growing Guide</strong></h3> <h3><strong>GROWING NOTES</strong></h3> <p>Beans generally do not respond well to transplanting and are usually direct sown around or just after the last spring frost. The most important point about growing beans is not to plant them too early. They will rot in cool, damp soil. Even so, many beans require a long growing season of 80 days or more. To get an earlier start, you can put down black plastic, to warm the soil.</p> <p>Most beans should be sown with the eye of the been facing downward, 1-2" deep, approximately 4-6" apart, with 24" or more between rows. The ideal site will be sunny, well-drained, moderately fertile, and slightly acidic (pH 6.0-7.0). Additionally, bean plants should be well-ventilated to promote proper development and deter mildew or mold that can trouble plants. Beans should not be grown in the same spot more than once every four years and can be mutually beneficial with corn, strawberries, and cucumber. Avoid planting beans near onion or fennel.</p> <p>Plant bush beans in either rows or blocks, with 4-6 inches between each seed. Plant the seeds 1-2 inches deep and be sure to water the soil immediately and regularly, until it sprouts. Pole beans will need some type of support to grow on. Be sure the trellis, teepee, fence or whatever is in place before you seed. Plant seeds at a rate of about 3-6 seeds per teepee or every 6 inches apart.</p> <h3><strong>MAINTAINING</strong></h3> <p>When watering, try to avoid getting the leaves wet as this can promote fungus or other damaging conditions that beans can be susceptible to. Most types of beans are somewhat drought resistant, but check the surface of the soil frequently and water when the top layer has become dried out.</p> <p>Once established, beans generally will not require fertilizing and will generate their own nitrogen. However, if the leaves of young plants are pale this is an indication of nitrogen deficiency and starts can be fertilized with fish emulsion or other natural nitrogen-rich fertilizer.</p> <p>Bush beans begin producing before pole beans and often come in all at</p> <p>once. Staggered planting, every 2 weeks, will keep your bush beans going longer. Pole beans need time to grow their vines before they start setting beans. The pole bean crop will continue to produce for a month or two.</p> <p>Pole beans may need some initial help in climbing. Keep the bean plants well watered. Mulch helps keep their shallow roots moist. Long producing pole beans will benefit from a feeding or a side dressing of compost or manure about halfway through their growing season.</p> <h3><strong>Harvesting Guide</strong></h3> <h3><strong>HARVESTING</strong></h3> <p>Harvesting beans is an ongoing process. You can start to harvest anytime, but gardeners usually wait until the beans begin to firm up and can be snapped. They are generally about as think as a pencil then. Don't wait too long, because beans can become overgrown and tough almost overnight. Harvest by gently pulling each bean from the vine or by snapping off the vine end, if you are going to be using the beans right away.</p> <p>Depending on whether the bean is a snap, shell, or dry variety will impact when and how the bean should be harvested.</p> <p>Snap beans are harvested while the pod and enclosed seeds are still relatively immature. Compared to the other two types of beans, snap beans have the smallest window for an ideal crop. Beans that are harvested too early will not develop the proper flavor and texture. On the other hand, beans that are allowed to develop on the plant too long will be tough and somewhat unpalatable. Perhaps the best simple indicator for snap beans is the diameter of the pods. Generally, most varieties will yield the best snap beans with a diameter between ⅛-1/4". Maybe the best way to determine suitability for harvest is to sample a pod or two before making a complete harvest. It is worth noting that many varieties of snap beans that are allowed to develop completely also make good dry beans.</p> <p>Shell beans are harvested at a later time than snap beans, once the pods have started to fill out and the enclosed seeds developing inside are apparent. Beans of such varieties are removed from pods and are often eaten fresh, but are sometimes dried.</p> <p>Dry beans are not harvested until the pods and enclosed seeds have reached complete maturity, and will often require threshing to remove extraneous pod material. When growing dry beans, it is especially important that growing plants have plenty of space and ventilation so that pods will dry out. If experiencing a spell of rain late in the season once pods have matured, plants can be removed from the ground and hung upside down indoors to allow desiccation to continue.</p> <h3><strong>SAVING SEEDS</strong></h3> <p>It is suggested that you earmark a couple of plants at the beginning of the season for seed saving. Don't pick ANY pods from them to eat - just pick the crisp brown pods at the end of the season. Don't feed them, or water them unless it is very dry - as this can encourage leafy growth rather than pod development. There is no point in picking green pods as the seeds are not mature enough at this stage.</p> <p>Did you know you can save the roots, overwinter in a frost-free place, and replant next year? Runner beans are perennial but are frost sensitive, so die back in our climate. However, if the roots are dug up and kept in suitable conditions, the plants often get away early and crop faster. If you grow a lot of beans, this may not be a practical option, but you could try it with one or two plants perhaps. Store the roots in a frost-free place, buried in slightly moist sand or leafmould, or something similar.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 78 (3.5g)

5/ 5

<h2><strong>Canario, Mayocoba, Peruano, Peruvian Bean seeds</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Price for Package of 15 (9g) seeds.</strong></span></h2> <p>A small oval bean with thin skin and creamy, rich, buttery texture. Common in Latin American cooking, it needs full soaking time to soften up. It's also called Peruano, Peruvian, or Mayocoba.</p> <p>Peruvian Beans are a yellowish ivory color and are similar in texture to a pinto bean when cooked. Canary beans are also called "Peruvian" or "Mayocoba". This sulfur colored yellow bean is produced in all the coast and Andean valleys of Peru, Mexico, and in the past 10 years, in the USA as well.</p> <p>Canary beans are considered the King of Beans by Latin chefs because of its texture and rich and buttery flavor.</p> <p>The Mayacoba, or Canary Bean, was named after a small village in Mexico where this new version of an old Incan food product was "re-invented". They have a unique taste and it is said that they will not give the consumer the usual digestive reaction that other beans can give. Mayacoba Beans are yellow and about the size of a pinto bean.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 126 (9g)

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2><strong>Cherokee Wax Semínka fazole</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 10 semen.</strong></span></h2> <p>Cherokee Wax je oblíbená odrůda keřů, která se vyznačuje produktivní a spolehlivou rostlinou, která odolává nepříznivým povětrnostním podmínkám a odolává chorobám. Tento vítěz All America Selections Winner produkuje 15 cm dlouhý, bez strun, i když je zralý.</p> <p>Na rozdíl od většiny odrůd fazolí zůstává vosk Cherokee Wax, když je zmrazený, také dobře konzervovaný nebo čerstvý. žluté voskové fazole s jemnou chutí, něžnou, mírně ořechovou chutí.</p> <p>Vzpřímený růstový zvyk rostliny udržuje lusky čisté. Ovoce lusky zrání do 50 dnů.</p> </body> </html>

VE 147 (3g)

5/ 5

<h2><strong>Semínka fazolí Inka</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Cena za balení 20 (7g) semen.</strong></span></h2> <p>Stará původní odrůda fazolí pěstovaných Inky ve Střední Americe. Patří k typu barevných fazolí. Lusky tmavě zelené. Když jsou zralé, změní se na citronově žlutou.</p> <p>Délka tobolky je 7-10 cm se 4-6 zrny. Zrno je světle zakryté barvy s hnědavě mramorovými vzory. Délka vegetace 115 dní. Mladé lusky lze také sklízet a vařit jako zelené fazole.<br>Rostliny zůstávají nízké.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 151 (7g)

5/ 5

<h2><strong>Semínka fazole Babylon</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 20 semen.</strong></span></h2> <p>Babylon je stará osvědčená odrůda, která se doporučuje pro pěstování venku. Rostlina má svislou polohu a nepodléhá poléhání. Ovocné lusky mají pravidelný tvar tmavě zelené barvy, kulatý průřez a sladkou chuť.</p> <p>Délka ovocného lusku je 12-14 cm a průměr 7-8 mm. Vzhledem ke vzpřímené poloze větví a vysoké poloze ovocných lusků je snadné tuto odrůdu sbírat.</p> <p>Tato odrůda je vynikající jak pro čerstvé použití, tak pro hluboké zmrazení.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 150 (3,5g)

5/ 5

<h2><strong>Semena fazolí Odir</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 20 semen.</strong></span></h2> <p>Odir zelené fazole jsou středně rané odrůdy, nízké, husté zelené fazole se žlutými lusky. Lusky jsou široké, ploché, 16 cm dlouhé. Semena jsou středně velké a bílé barvy. Atraktivní fazole jsou vhodné jak pro čerstvé použití, tak pro hluboké zmrazení.</p> <p>Zelené fazole (Phaseolus vulgaris) je jednoletá rostlina. Když mluvíme o zelených fazolích jako o rostlině, ve skutečnosti máme na mysli rostlinu obyčejných fazolí, která se pěstuje kvůli nezralým luskům, které mohou být zelené nebo žluté a které také obsahují nezralé plody.</p> <p>Plodem zelené fazole je lusk. Může být válcovitý, šavlovitý nebo srpkovitý a v průřezu kulatý, eliptický, poloplochý a plochý. Kořen je méně vyvinutý a je většinou v povrchové vrstvě půdy. Kořen může dosáhnout hloubky 70 cm. Na žilách tvoří množství uzlíků s bakteriemi, které váží volný dusík ze vzduchu. Strom může být hrbolatý (vysoký) nebo nízký (dřep). Ve formě vysokých stromů může dosáhnout výšky až 3 m, a nízké formy rozvíjet rozvětvený keřový strom s krátkými internodií, 30-45 cm vysoký. Listy jsou spirálovitě uspořádány podél stromu. Květy se shromažďují v květenství, které roste v paždí řapíku. Lusk je plodem zelených fazolí a může mít různý tvar, barvu a velikost v závislosti na odrůdě a způsobu pěstování.</p> <p>Zelené fazole jsou plodinou, která má širokou rostoucí oblast. Nejlépe roste v mírné, mírně vlhké oblasti. Zelené fazole mají velkou potřebu tepla ve všech obdobích jejich pěstování. Semena klíčí a klíčí při teplotách nad 10 ° C. V rané fázi vývoje a růstu je extrémně vysoká potřeba světla. Při nedostatku světla se mladé rostliny prodlužují, což nepříznivě ovlivňuje růst a vývoj.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 152 (4,5g)

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2><strong>Barevné indické Hrách Osiva (Lathyrus sativus)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 6,5 g (30) semen.</strong></span></h2> <p>Lathyrus sativus, also known as grass pea, blue sweet pea, chickling pea, chickling vetch, Indian pea, white pea and white vetch, is a legume (family Fabaceae) commonly grown for human consumption and livestock feed in Asia and East Africa.[4] It is a particularly important crop in areas that are prone to drought and famine, and is thought of as an 'insurance crop' as it produces reliable yields when all other crops fail. The seeds contain a neurotoxin that causes a neurodegenerative disease when the seeds are consumed as a primary protein source for a prolonged period.</p> <h3><strong>Cultivation</strong></h3> <p>Lathyrus sativus grows best where the average temperature is 10–25 °C and average rainfall is 400–650 mm (16–26 in) per year. Like other legumes, it improves the nitrogen content of soil. The crop can survive drought or floods,[3] but grows best in moist soils. It tolerates a range of soil types from light sandy through loamy to heavy clay, and acid, neutral, or alkaline soils. It does not tolerate shade.</p> <h3><strong>Uses</strong></h3> <p>Seed is sold for human consumption at markets in Florence. Consumption of this pulse in Italy is limited to some areas in the central part of the country, and is steadily declining.</p> <p>Flour made from grass peas (Spanish: almorta) is the main ingredient for the gachas manchegas or gachas de almorta.[6] Accompaniments for the dish vary throughout La Mancha. This is an ancient Manchego cuisine staple, generally consumed during the cold winter months. The dish is generally eaten directly out of the pan in which it was cooked, using either a spoon or a simple slice of bread. This dish is commonly consumed immediately after removing it from the fire, being careful not to burn one's lips or tongue.</p> <p>Due to its toxicity, it is forbidden in Spain since 1967 for human consumption. It can be sold as animal feed but it cannot be displayed near other flours valid for human consumption (BOE-2484/1967. September 21st. Paragraphs 3.18.09 a and b and 5.36.16 b)</p> <p>Grass pea flour is exceedingly difficult to obtain outside of Castilla-La Mancha, especially in its pure form. Commercially available almorta flour is mixed with wheat flour because grass peas are toxic if consumed in significantly large quantities for prolonged periods of time.</p> <p>The town of Alvaiázere in Portugal dedicates a festival lasting several days to dishes featuring the pulse. Alvaiázere calls itself the capital of Chícharo, the name of this pulse in Portuguese.</p> <p>Immature seeds can be eaten like green peas. L. sativus needs soaking and thorough cooking to reduce toxins.</p> <p>The leaves and stem are cooked and eaten as chana saga (Odia: ଚଣା ଶାଗ) in parts of Odisha, India.</p> <p><strong>Seed ODAP characteristics</strong></p> <p>Like other grain legumes, L. sativus produces a high-protein seed. The seeds also contain variable amounts of a neurotoxic amino acid β-N-oxalyl-L-α,β-diaminopropionic acid (ODAP).[7][8] ODAP is considered the cause of the disease neurolathyrism, a neurodegenerative disease that causes paralysis of the lower body: emaciation of gluteal muscle (buttocks).[3] The disease has been seen to occur after famines in Europe (France, Spain, Germany), North Africa, and South Asia, and is still prevalent in Eritrea, Ethiopia, and Afghanistan (panhandle) when Lathyrus seed is the exclusive or main source of nutrients for extended periods. ODAP concentration increases in plants grown under stressful conditions, compounding the problem.</p> <p>The crop is harmless to humans in small quantities, but eating it as a major part of the diet over a three-month period can cause permanent paralysis below the knees in adults and brain damage in children, a disorder known as lathyrism.</p> </body> </html>

VE 47 S (6.5g)

5/ 5

<h2 class=""><strong>Semena sametových bobů (Mucuna pruriens)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 5 semen.</strong></span></h2> <p><strong>Máme v nabídce Mucuna pruriens s bílými a černými semínky. Vyberte pod barevnou možností barvu semen.</strong></p> <p>Může rotlina, která byla použita pro výrobu věděcího prášku pro noviny, opravdu dělat zázraky pro vážné zdravotní problémy, jako je Parkinonova nemoc?</p> <p>Může rostlina, která byla použita pro výrobu svěděcího prášku pro noviny, opravdu dělat zázraky pro vážné zdravotní problémy, jako je Parkinsonova nemoc? Ve skutečnosti se zdá, že odpověď může být „ano“!</p> <p>Mluvím o rostlině známé jako Mucuna pruriens nebo sametové fazole, o které se ukázalo, že je proti Parkinsonovy příznaky a nabídnout pomoc pro mužskou neplodnost, poruchy nervového systému a další. (1) Pojďme se podívat na tuto zajímavou rostlinu, která přirozeně obsahuje některé velmi silné a terapeutické složky.</p> <p>Co je Mucuna Pruriens?<br />Mucuna pruriens je plíživá réva, která roste v Indii, Karibiku a tropických oblastech Afriky. Tato tropická rostlina je také často označována jako „sametová fazole“ kvůli sametovému potahu chloupků, které zakrývají její seedpods. Víte, proč z této rostliny dokázali vyrobit svěděcí prášek? Je to proto, že stačí dotknout se semenných lusků nebo mladých listů a zažít silné svědění a podráždění kůže!</p> <p>Kromě sametových bobů patří mezi běžné fazole sametová fazole, samet fazole Florida, samet fazole bengálský, fazole Mauritius sametová fazole, fazole Yokohama sametová, cowhage, cowitch, fazole lacuna a Lyon fazole. Má také dvě sanskrtská jména, Atmagupta, což znamená „tajné já“ a Kapikacchu, což znamená „jeden začíná svědit jako opice“.</p> <p>Je známo, že semena rostliny Mucuna pruriens přirozeně obsahují levodopu, známou také jako L-dopa, ve vysokých koncentracích čtyři až sedm procent. Obsahuje také halucinogenní tryptaminy, fenoly a taniny. Jeho podstatný obsah L-dopa je hlavním důvodem, proč se používá při léčbě Parkinsonovy choroby.</p> <p>Rostlina sametových bobů je jako potravina bohatým zdrojem surových bílkovin, esenciálních mastných kyselin, škrobu a esenciálních aminokyselin - všechny části rostliny Mucuna mají léčivé vlastnosti. (1) Několik vědeckých zpráv naznačuje, že Mucuna pruriens má úlevu od bolesti, protizánětlivé, antineoplastické, antiepileptické a antimikrobiální aktivity.</p> <p>5 výhod Mucuna Pruriens (Velvet Bean)<br />Jaké jsou výhody Mucuna pruriens? Je zde několik, které stojí za zmínku, a možná ještě více objevíme v budoucnosti!</p> <p>1. Parkinsonova nemoc<br />Jak Mucuna pruriens funguje a jak může být užitečný jako přírodní léčba Parkinsonovy choroby? Mucuna pruriens obsahuje vysoké hladiny přirozeně se vyskytujícího L-dopa, který je předchůdcem dopaminu. Dopamin je klíčovým neurotransmiterem v mozku, který je nezbytný nejen pro koordinaci správných pohybů těla, ale také pro věci jako učení, zvyšování motivace a regulaci nálad.</p> <p>Když má někdo Parkinsonovu nemoc, nervové buňky, které produkují dopamin v mozku, se pomalu rozpadají nebo umírají. Takže lidé s touto nemocí mají sníženou hladinu dopaminu, což způsobuje abnormální mozkovou aktivitu, která vede k Parkinsonovým příznakům.</p> <p>Západní medicína používá syntetickou formu L-dopa ke zvýšení hladin dopaminu u pacientů s Parkinsonovou chorobou Ajurvédská medicína je známo, že Mucuna pruriens používá k léčbě Parkinsonovy choroby zvýšením hladin dopaminu.</p> <p>Tři otevřené studie se zaměřily na účinky průměrných dávek 45 gramů práškového extraktu ze semen Mucuna (který obsahuje asi 1500 miligramů L-dopa) na den mezi 18 a 60 pacienty prokázaly „významné zlepšení“ Parkinsonových symptomů u 12 až 20 týdny. Jedna ze studií dokonce naznačila, že pacienti mohou být extrakt ze sliznic snášenlivější než standardní přípravky L-dopa.</p> <p>2. Mužská neplodnost a sexuální funkce<br />Zvyšuje Mucuna pruriens testosteron a je pro něj užitečný mužská neplodnost? I když není jasné, zda se u plodných mužů zvýší hladina testosteronu, zdá se, že zvyšuje hladinu u mužů bojujících s neplodností. Výzkum provedený na C.S.M. Lékařská univerzita v Indii zkoumala účinky Mucuna pruriens na 75 mužů podstupujících screening neplodnosti ve srovnání s kontrolní skupinou 75 zdravých plodných mužů.</p> <p>Studie ukazuje, že léčba sametovými fazolemi významně zlepšila hladinu testosteronu, luteinizačního hormonu, dopaminu, adrenalinu a noradrenalinu u neplodných mužů. Kromě toho se u neplodných mužů po léčbě „významně obnovil“ počet spermií a pohyblivost spermií.</p> <p>Sexuální dysfunkce a nízké libido může být často problémem u mužů s cukrovkou. Studie zveřejněná v roce 2012 zkoumala účinky M. pruriens na mužské sexuální chování a parametry spermií u dlouhodobých hyperglykemických samců potkanů. Vědci zjistili, že zvířecí jedinci s diabetem, kterým byl podán extrakt ze semen M. pruriens, „vykazovali výrazné zlepšení sexuálního chování, libida a potence, parametrů spermií, DSP a hormonálních hladin“ ve srovnání s diabetem indukovanými subjekty, kterým nebyl podán žádný z výpis.</p> <p>3. Mood Lifter a přírodní antidepresivum?<br />V některých případech deprese se projevuje nedostatek dopaminu. <br />Je Mucuna pruriens depresivní úleva věc? Výzkumná studie publikovaná v roce 2014 v AYU (an Mezinárodní čtvrtletník výzkumu v Ay</p> <p>4. Redukce stresu<br />Studie zveřejněná v Doplňkové a alternativní medicíny založené na důkazech zjistil, že nejen sametová fazole zlepšuje kvalitu spermatu u neplodných mužů, ale také se zdá snížit stres, což může přispět k neplodnosti.</p> <p>Tato studie z roku 2010 se zaměřila na 60 subjektů podstupujících screening neplodnosti, které rovněž trpěly psychologickým stresem a zvýšené hladiny kortizolu. Samci dostávali pět gramů práškového semene M. pruriens ústy po dobu tří měsíců. Výsledky studie ukazují, že sametová fazole může pomoci reaktivovat antioxidační obranný systém neplodných mužů a zlepšit kvalitu spermií a zároveň zlepšit řízení stresu. (11)</p> <p>5. Ajurvédská afrodiziakum<br />Mucuna pruriens se používá jako tradiční ajurvédská indická medicína od starověkých védských dob (1500–1000 př. Nl). V Ájurvédě se Mucuna pruriens běžně používá jako silný, ale přirozený afrodiziakální. Kromě toho se používá k léčbě nervových poruch a artritida. (1)</p> <p>Historie a zajímavá fakta "Velvet Bean"<br />Zajímavým faktem o semenech Mucuna pruriens je to, že byly použity v celé historii jako tradiční léčba otravy hadím jedem! (12)</p> <p>Další zábavná věc na této rostlině je, že když je mladá, je v podstatě úplně pokryta fuzzy chloupky, ale když zestárne, je téměř zcela bez vlasů.</p> <p>Na místech po celém světě se Mucuna pruriens používá jako forma zeleného hnoje a jako krmivo pro hospodářská zvířata. Jako luštěniny je rostlina ve skutečnosti docela bohatá na živiny pro zvířata a prospěšná pro půdu. (13)</p> <p>Je Mucuna pruriens návykový? Nezdá se, že by byl návykový. Ve skutečnosti se někdy doporučuje bojovat proti závislosti - konkrétně pro lidi, kteří jsou závislý na legálních narkotikách jako je hydrokodon, oxykodon, oxykontin, metadon a nelegální narkotika, jako je heroin.</p> <p>Jak používat Mucuna Pruriens<br />Mucuna pruriens lze nalézt jako doplněk v obchodech se zdravím nebo online ve formě prášku, tinktury nebo tobolky. Jaká je standardní dávka Mucuna pruriens? Jako doplněk ukazují klinické studie zaměřené na plodnost samců a Parkinsonovu chorobu na pět gramů (5 000 miligramů) sušeného prášku Mucuna pruriens denně jako dobrou a účinnou počáteční dávku. (15)</p> <p>Vhodná dávka Mucuna pruriens závisí na několika faktorech, jako je věk a zdravotní stav uživatele. Vždy si pečlivě přečtěte pokyny k doplnění a promluvte si s odborníkem o tom, kolik Mucuna pruriens je pro vaše potřeby správné.</p> <p>V Indonésii se fazole rostliny jedí a nazývá se „Benguk“. Někteří lidé také fermentují fazole, která se ukáže trochu podobná tempeh a je znám jako Benguk tempeh. Aby se zničily inhibitory trypsinu (které snižují absorpci proteinů), je třeba vařit fazole Mucuna pruriens, ale jejich zahřívání také ničí L-dopa.</p> <p>Pozor + možné nežádoucí účinky Mucuna Pruriens<br />Možné vedlejší účinky Mucuna pruriens mohou zahrnovat bolesti hlavy, bušení srdce a symptomy psychózy, jako jsou agitace, zmatenost, halucinace a bludy.</p> <p>Práškový přípravek ze semen sametových bobů, zvaného HP-200, je pro většinu lidí bezpečný, pokud se užívá ústy po dobu až 20 týdnů. Mezi nejčastější vedlejší účinky tohoto přípravku patří nevolnost a pocit nadýmání břicha, zatímco méně časté vedlejší účinky mohou zahrnovat zvracení, abnormální pohyby těla a nespavost.</p> <p>Vlasy z lusku fazole Mucuna pruriens jsou obecně považovány za nebezpečné a neměly by se užívat orálně ani lokálně, protože jsou silně dráždivé, což může způsobit těžké pálení, svědění a otoky.</p> <p>V současné době chybí informace o bezpečnosti užívání sametových bobů během těhotenství nebo kojení, takže je nejlepší být na bezpečné straně a nepoužívat je.</p> <p>Než začnete Mucuna pruriens hovořit, poraďte se se svým lékařem, zejména pokud máte nějaké zdravotní potíže nebo právě užíváte léky.</p> <p>Mucuna pruriens se obvykle nedoporučuje lidem s některým z následujících případů: (16)</p> <p>Kardiovaskulární onemocnění<br />Cukrovka<br />Hypoglykémie<br />Nemoc jater<br />Melanom<br />Duševní nemoc<br />Peptická vředová choroba<br />Protože sametová fazole může snížit hladinu cukru v krvi, měli byste přestat užívat sametové fazole nejméně dva týdny před operací.</p> <p>Pokud jde o možné lékové interakce, nikdy by se v kombinaci s Mucuna pruriens nemělo brát toto: (16)</p> <p>Methyldopa (Aldomet)<br />Léky na depresi (MAOI), jako například (Nardil) a tranylcypromin (Parnate).<br />Mezi další léky, o kterých je známo, že mírně interagují s Mucuna pruriens, patří Guanethidin (Ismelin), anestézie, antidiabetika, antipsychotika a tricyklická antidepresiva.</p> <p>Závěrečné myšlenky na „Velvet Bean“<br />Mucuna pruriens je plíživá réva, která roste v Indii, Karibiku a tropických oblastech Afriky.<br />Tato rostlina je také často označována jako „sametová fazole“ kvůli sametovému potahu chloupků, které zakrývají její seedpods, ale nechcete konzumovat nebo se dotýkat semenných lusků a mladých listů, protože mohou způsobit silné svědění a podráždění vaší kůže.<br />Je známo, že semena rostliny Mucuna pruriens přirozeně obsahují levodopu, známou také jako L-dopa, ve vysokých koncentracích čtyři až sedm procent.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 178 B (5 S)

5/ 5

<h2 class=""><strong>Peanut Seeds (Arachis Hypogaea)</strong></h2> <h2 class=""><span style="color: #ff0000;"><strong>Price for Package of 10 (7g), 20 (14g) seeds.</strong></span></h2> <div>The peanut, or groundnut (Arachis hypogaea), is a species in the legume or "bean" family (Fabaceae). The peanut was probably first domesticated and cultivated in the valleys of Paraguay.[1] It is an annual herbaceous plant growing 30 to 50 cm (1.0 to 1.6 ft) tall. The leaves are opposite, pinnate with four leaflets (two opposite pairs; no terminal leaflet), each leaflet is 1 to 7 cm (⅜ to 2¾ in) long and 1 to 3 cm (⅜ to 1 inch) broad.</div> <p>The flowers are a typical peaflower in shape, 2 to 4 cm (0.8 to 1.6 in) (¾ to 1½ in) across, yellow with reddish veining. Hypogaea means "under the earth"; after pollination, the flower stalk elongates causing it to bend until the ovary touches the ground. Continued stalk growth then pushes the ovary underground where the mature fruit develops into a legume pod, the peanut – a classical example of geocarpy. Pods are 3 to 7 cm (1.2 to 2.8 in) long, containing 1 to 4 seeds.[2]</p> <p>Peanuts are known by many other local names such as earthnuts, ground nuts, goober peas, monkey nuts, pygmy nuts and pig nuts.[3] Despite its name and appearance, the peanut is not a nut, but rather a legume.</p> <p><strong>Cultivation</strong></p> <p>The orange-veined, yellow-petaled, pea-like flower of the Arachis hypogaea is borne in axillary clusters above ground. Following self-pollination, the flowers fade and wither. The stalk at the base of the ovary, called the pedicel, elongates rapidly, and turns downward to bury the fruits several inches in the ground, where they complete their development. The entire plant, including most of the roots, is removed from the soil during harvesting.[8] The fruits have wrinkled shells that are constricted between pairs of the one to four (usually two) seeds per pod.</p> <p>Peanuts grow best in light, sandy loam soil. They require five months of warm weather, and an annual rainfall of 500 to 1,000 mm (20 to 39 in) or the equivalent in irrigation water.[9]</p> <p>The pods ripen 120 to 150 days after the seeds are planted. If the crop is harvested too early, the pods will be unripe. If they are harvested late, the pods will snap off at the stalk, and will remain in the soil.[8] They need an acidic soil to grow preferably with 5.9-7 pH.</p> <p>Peanuts are particularly susceptible to contamination during growth and storage. Poor storage of peanuts can lead to an infection by the mold fungus Aspergillus flavus, releasing the toxic and highly carcinogenic substance aflatoxin. The aflatoxin-producing molds exist throughout the peanut growing areas and may produce aflatoxin in peanuts when conditions are favorable to fungal growth.</p> <p>Harvesting occurs in two stages[citation needed]: In mechanized systems, a machine is used to cut off the main root of the peanut plant by cutting through the soil just below the level of the peanut pods. The machine lifts the "bush" from the ground and shakes it, then inverts the bush, leaving the plant upside down on the ground to keep the peanuts out of the soil. This allows the peanuts to dry slowly to a bit less than a third of their original moisture level over a period of three to four days. Traditionally, peanuts were pulled and inverted by hand.</p> <p>After the peanuts have dried sufficiently, they are threshed, removing the peanut pods from the rest of the bush.</p> <p><strong>Uses</strong></p> <p>Peanuts have many uses. They can be eaten raw, used in recipes, made into solvents and oils, medicines, textile materials, and peanut butter, as well as many other uses. Popular confections made from peanuts include salted peanuts, peanut butter (sandwiches, peanut candy bars, peanut butter cookies, and cups), peanut brittle, and shelled nuts (plain/roasted). Salted peanuts are usually roasted in oil and packed in retail-size plastic bags or hermetically sealed cans. Dry roasted salted peanuts are also marketed in significant quantities. Peanuts are often a major ingredient in mixed nuts because of their relative cost compared to Brazil nuts, cashews, walnuts, and so on. Although peanut butter has been a tradition on camping trips and the like because of its high protein content and because it resists spoiling for long periods of time, the primary use of peanut butter is in the home. Large quantities are also used in the commercial manufacture of sandwiches, candy, and bakery products. Boiled peanuts are a preparation of raw, unshelled green peanuts boiled in brine and often eaten as a snack. More recently, fried peanut recipes have emerged – allowing both shell and nut to be eaten. Peanuts are also used in a wide variety of other areas, such as cosmetics, nitroglycerin, plastics, dyes and paints.</p> <p><strong>Peanut oil</strong></p> <p>Peanut oil is often used in cooking, because it has a mild flavor and a relatively high smoke point. Due to its high monounsaturated content, it is considered more healthy than saturated oils, and is resistant to rancidity. There are several types of peanut oil including: aromatic roasted peanut oil, refined peanut oil, extra virgin or cold pressed peanut oil and peanut extract. In the United States, refined peanut oil is exempt from allergen labeling laws.[12]</p> <p><strong>Peanut flour</strong></p> <p>Peanut flour is lower in fat than peanut butter, and is popular with chefs because its high protein content makes it suitable as a flavor enhancer[citation needed]. Peanut flour is used as a gluten-free solution.</p> <p><strong>Boiled peanuts</strong></p> <p>Boiled peanuts are a popular snack in the southern United States, as well as in India, China and West Africa.</p> <p><strong>Dry roasted peanuts</strong></p> <p>Dry peanuts can be roasted in the shell in a home oven if spread out one layer deep in a pan and baked at a temperature of 350°F or 177°C for 18–20 minutes.</p> <p><strong>Cuisine</strong></p> <p><strong>South America</strong></p> <p>Peanuts are used in many sauces for South American meat dishes, especially rabbit. Peanuts are common in Peruvian cuisine, which marries native and European ingredients. For instance, roasted peanuts and hot peppers, both native to South America, appear with roasted onions, garlic, and oil—all of European origin—in a smooth sauce poured over boiled potatoes, a dish well known in the city Arequipa and called papas con ocopa. Another example is a fricassee combining a similar mixture with sautéed seafood or boiled and shredded chicken. These dishes are generally known as ajíes, meaning "hot peppers", such as ají de pollo and ají de mariscos. (Seafood ajíes may omit peanuts.)</p> <p>Likewise, during Colonial times, the Spanish in Peru used peanuts to replace nuts unavailable in Peru but used extensively in Spanish cuisine, such as almonds, pine nuts, and other nuts, typically ground or as paste and mixed with rice, meats, and vegetables for dishes such as rice pilaf.</p> <p><strong>Southwest Asia</strong></p> <p>Crunchy coated peanuts, called kabukim in Hebrew, are a popular snack in Israel. Kabukim are commonly sold by weight at corner stores where fresh nuts and seeds are sold, though they are also available packaged. The coating typically consists of flour, salt, starch, lecithin, and sometimes sesame seeds. The origin of the name is obscure.(It may be derived from kabuk which means nutshell or husk in Turkish.) An additional variety of crunchy coated peanuts popular in Israel is "American peanuts". The coating of this variety is thinner, but harder to crack.</p> <p>Another popular Israeli peanut snack, Bamba puffs, is similar in shape to Cheez Doodles, but are made of corn and flavored with peanut butter.</p> <p>Southeast Asia</p> <p>Peanuts are also widely used in Southeast Asian cuisine, particularly Indonesia, where they are typically made into a spicy sauce. Peanuts originally came to Indonesia from the Philippines, where the legume came from Mexico in times of Spanish colonization.</p> <p>Common Indonesian peanut-based dishes include gado-gado, pecel, karedok and ketoprak, all vegetable salads mixed with peanut sauce, and the peanut-based sauce for satay.</p> <p>In the Indian subcontinent, peanuts are known as a light snack by themselves, usually roasted and salted (sometimes with the addition of chilli powder), and often sold roasted in pod, or boiled with salt. They are also made into little dessert or sweet snack pieces by processing with refined sugar and jaggery. Indian cuisine uses roasted, crushed peanuts to give a crunchy body to salads; they are added whole (without pods) to leafy vegetable stews for the same reason. Another use of peanut oil as cooking oil. Most Indians use mustard, sunflower, and peanut oil for cooking. Peanuts are not native to India. They are thought to have come to India from Philippines. Notably, the name of this nut in northern parts of Tamil Nadu is 'மணிலாக் கொட்டை'- slang மல்லாக் கொட்டை- (Manila-k-kottai) means nut from Manila, the capital city of Philippines.</p> <p>West Africa</p> <p>Peanuts grow well in southern Mali and adjacent regions of the Ivory Coast, Burkina Faso, Ghana, Nigeria and Senegal; peanuts are similar in both agricultural and culinary qualities to the Bambara groundnut native to the region, and West Africans have adopted the crop as a staple. Peanut sauce, prepared with onions, garlic, peanut butter/paste, and vegetables such as carrots, cabbage, and cauliflower, can be vegetarian (the peanuts supplying ample protein) or prepared with meat, usually chicken.</p> <p>Peanuts are used in the Mali meat stew maafe. In Ghana, peanut butter is used for peanut butter soup nkate nkwan.[13] Crushed peanuts may also be used for peanut candies nkate cake and kuli-kuli, as well as other local foods such as oto.[13] Peanut butter is also an ingredient in Nigeria's "African salad".</p> <p>Peanut powder is an important ingredient in the spicy coating for kebabs in Nigeria and Ghana.</p> <p><strong>East Africa</strong></p> <p>Peanuts are a common ingredient of several types of relishes (dishes which accompany nshima) eaten by the tribes in Malawi and in the eastern part of Zambia, and these dishes are now common throughout both countries. Thick peanut butter sauces are also made in Uganda to go with rice and other starchy foods. Across East Africa, roasted peanuts (often in cones of newspaper) are a popular snack sold in the street.</p> <p><strong>North America</strong></p> <p>In the US, peanuts are used in candies, cakes, cookies, and other sweets. They are also enjoyed roasted and salted. Peanut butter is one of the most popular peanut-based foods in the US, and for four hundred years, recipes for peanut soup have been present in the South, Virginia in particular. In some southern portions of the US, peanuts are boiled for several hours until soft and moist. Peanuts are also deep-fried, shell and all.</p> <p><strong>Malnutrition</strong></p> <p>Peanuts are used to help fight malnutrition. Plumpy Nut, MANA Nutrition,[14] and Medika Mamba[15] are high-protein, high-energy and high-nutrient peanut-based pastes developed to be used as a therapeutic food to aid in famine relief. The World Health Organization, UNICEF, Project Peanut Butter and Doctors Without Borders have used these products to help save malnourished children in developing countries.</p> <p><strong>Other uses</strong></p> <p>Peanuts can be used like other legumes and grains to make a lactose-free milk-like beverage, peanut milk. Peanut plant tops are used for hay.</p> <p>Low-grade or culled peanuts not suitable for the edible market are used in the production of peanut oil for manufacturing.[citation needed] The protein cake (oilcake meal) residue from oil processing is used as an animal feed and as a soil fertilizer. Low-grade peanuts are also widely sold as a garden bird feed.</p> <p>Peanuts have a variety of industrial end uses. Paint, varnish, lubricating oil, leather dressings, furniture polish, insecticides, and nitroglycerin are made from peanut oil. Soap is made from saponified oil, and many cosmetics contain peanut oil and its derivatives. The protein portion is used in the manufacture of some textile fibers. Peanut shells are used in the manufacture of plastic, wallboard, abrasives, fuel, cellulose (used in rayon and paper) and mucilage (glue). Rudolf Diesel ran some of the first engines that bear his name on peanut oil[16] and it is still seen as a potentially useful fuel.</p> <p>Plant Common Name:&nbsp;&nbsp; Peanut seeds</p> <p>Plant Genus/Species Name:&nbsp;&nbsp; Arachis hypogaea</p> <p>Sowing Temperature:&nbsp;&nbsp; 16 - 26 Celcius</p> <p>Growing Temperature:&nbsp;&nbsp; 8 - 38 Celcius</p> <p>Days to Maturity:&nbsp;&nbsp; 60-80 Days</p> <p><span style="color: #008000;"><strong>How to Sow Peanut</strong></span></p> <p>Peanuts need a long, hot growing season to fully mature. Do not plant in areas that do not have at least 4-5 months of frost-free weather. Shell the seeds before sowing. In loose, well-drained soil in a sunny location, sow seeds directly outdoors after the last frost. Plant in light, deeply dug and prepared alkaline soil. Create a furrow 2" deep and sow seeds 4-6" apart, being careful not to damage the tender seeds. Space rows 3' apart. Seeds germinate in 10-15 days.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 214 W (7g)

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2><strong>Semena čočky žluté (Lens culinaris)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 100 (2.5g) semen.</strong></span></h2> <p><b>Čočka jedlá</b><span> </span>(<i>Lens culinaris</i>), též<span> </span><b>čočka kuchyňská</b>, je<span> </span>jednoletá rostlina<span> </span>z čeledi<span> </span>bobovitých. Tato<span> </span>luštěnina<span> </span>původem z Přední Asie se pěstuje pro svoje<span> </span>semena. Dosahuje výšky asi 40 cm a semena jsou ukryta v luscích, obvykle po dvou.</p> <h2><span class="mw-headline" id="Vlastnosti">Vlastnosti</span></h2> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner">Čočka pochází z Přední Asie a součástí lidské potravy je již od neolitu. Po sojových bobech a konopí má čočka třetí nejvyšší obsah bílkovin ze všech rostlin – 26 %. Díky tomu tvoří v mnoha částech světa velmi důležitou složku stravy. Je tomu tak zejména v Indii, jejíž obyvatelstvo tvoří z velké části vegetariáni. Jednotlivé druhy čočky se od sebe liší jak velikostí semen, tak jejich barvou, jež může být žlutá, oranžová, hnědočervená, zelená či černá.</div> </div> <h2><span id="P.C4.9Bstov.C3.A1n.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Pěstování">Pěstování</span></h2> <p>V roce 2016 činila světová produkce čočky 6,3 milionu<span> </span>tun, na tomto množství se podílela<span> </span>Kanada<span> </span>51 procenty a<span> </span>Indie<span> </span>17 procenty.</p> <p>Celých 95 % kanadské produkce bylo vypěstováno v provincii<span> </span>Saskatchewan.<sup id="cite_ref-pulsecanada_2-0" class="reference">[2]</sup><span> </span>V roce 2016 bylo podle<span> </span>Kanadské statistické služby<span> </span>vypěstováno v Kanadě 3,2 milionu tun čočky na ploše 2 300 000<span> </span>ha.</p> <h2><span class="mw-headline" id="Pokrm">Pokrm</span></h2> <p>Semena čočky se vaří poměrně krátce, zejména menší druhy, u nichž je odstraněna slupka. Připravuje se z nich levná a výživná polévka. Často slouží jako příloha ke<span> </span>kuřecímu<span> </span>či<span> </span>vepřovému<span> </span>masu. Mnohdy se též kombinuje s<span> </span>rýží, která se vaří zhruba stejnou dobu. Pokrmu z čočky a rýže se na<span> </span>Blízkém východě<span> </span>říká<span> </span><i>mujaddara</i><span> </span>či<span> </span><i>mejadra</i>. V Indii je velmi oblíbeným pokrmem<span> </span><i>khichdi</i>, jenž vzniká, když se obě složky vaří společně v jedné nádobě. Mnohem méně obvyklé je míchat čočku se<span> </span>sýrem.<br />V Indii, jež má bohatou vegetariánskou tradici, se k vařené čočce často přidává zelenina a výsledná směs se pak dochucuje rozličným<span> </span>kořením. Vzniká tak celá řada pokrmů, jako například<span> </span><i>sambar</i><span> </span><i>rasam</i><span> </span>či<span> </span><i>dal</i>, jež se pak obvykle podávají s rýží a<span> </span><i>roti</i>.</p> </body> </html>

VE 82 Y (2.5g)

5/ 5

<h2><span><strong>Semena hrachu holubého (Cajanus cajan)</strong> </span></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Cena za balení 10 (1.5g) semen.</strong></span></h2> <p>Hrach holubů (Cajanus cajan), také známý jako pigeonpea, červený gram, tur, pwa kongo na Haiti, guandú a frijol de palo na Ibero-Americe nebo jako hrášek na Jamajce, je vytrvalá luštěniny z čeledi Fabaceae. Od svého domestikace na indickém subkontinentu před nejméně 3500 lety se jeho semena stala běžnou potravou v Asii, Africe a Latinské Americe. Ve velké míře se konzumuje v jižní Asii a je hlavním zdrojem bílkovin pro populaci indického subkontinentu. Jedná se o primární doprovod k rýži nebo roti (flatbread) a má status základních potravin po celé délce a šíři Indie.</p> <p>Hrach holubů je trvalka, z níž může vyrůst malý strom.</p> <p>Pěstování hrachu holuba sahá nejméně 3 500 let. Středem původu je pravděpodobně poloostrovní Indie, kde se v tropických listnatých lesích vyskytují nejbližší divocí příbuzní (Cajanus cajanifolia). Archeologické nálezy hrachu holubího datovaného před asi 3400 lety (14. století př. N. L.) Byly nalezeny na neolitických lokalitách v Kalaburagi, Karnataka (Sanganakallu) a v jeho příhraničních oblastech (Tuljapur Garhi v Maharashtra a Gopalpur v Orisse) a také v jihoindických státech, jako jsou jako Kerala, kde se tomu říká Tomara Payaru. Z Indie to cestovalo do východní Afriky a západní Afriky. Tam se s ním poprvé setkali Evropané, a tak získal název Congo Pea. Prostřednictvím obchodu s otroky se dostal na americký kontinent pravděpodobně v 17. století.</p> <p>Použití</p> <p>Holubí hrášek je jak potravinářská plodina (sušený hrášek, mouka nebo zelený zeleninový hrášek), tak krmná / krycí plodina. V kombinaci s obilovinami je holubí hrášek vyváženým jídlem, a proto je odborníky na výživu upřednostňován jako základní složka vyvážené stravy. Sušený hrášek lze krátce naklíčit a poté uvařit, aby měl jinou chuť než zelený nebo sušený hrášek. Klíčení také zvyšuje stravitelnost sušeného holubího hrášku snížením nestravitelných cukrů, které by jinak zůstaly ve vařeném sušeném hrášku.</p> <p>V Indii je to jedna z nejoblíbenějších luštěnin, která je důležitým zdrojem bílkovin v převážně vegetariánské stravě. V oblastech, kde roste, se čerstvé mladé lusky konzumují jako zelenina do pokrmů, jako je sambar. Celý holubí hrášek se v hindštině nazývá arhar dal. V Etiopii se vaří a konzumují nejen lusky, ale také mladé výhonky a listy.</p> <p><br />Keňané loupali hrach z holubů<br />Na některých místech, například na karibském pobřeží Kolumbie, Dominikánské republiky, Panamy a Havaje, se pro konzervování a konzumaci pěstuje hrách holubí. Mísa z rýže a zeleného hrášku (zvaná moro de guandules) je tradiční jídlo v Dominikánské republice. Holubí hrášek se také vyrábí jako guláš s banány. V Portoriku se arroz con gandules vyrábí z rýže a holubího hrášku a je tradičním pokrmem, zejména během vánočních svátků. Jamajka také používá ve svých rýžových a hráškových miskách místo fazolí fazole, zejména v době Vánoc. Trinidad a Tobago a Grenada mají vlastní variantu zvanou pelau, která zahrnuje buď hovězí nebo kuřecí maso, a občas dýně a kousky uzeného prasete. V kolumbijském oddělení Atlántico se sopa de guandú con carne salada (nebo jednoduše „gandules“) vyrábí z holubího hrášku.</p> <p>Na rozdíl od některých jiných částí Velkého Karibiku se na Bahamách používají světle hnědá sušená semena rostliny hrachu holubí (namísto čerstvého zeleného hrachu holubů, který se používá jinde), aby se vyrobila srdečnější a těžší podpisová bahamská základní miska „hrášek“ 'Rice. " Na dně hlubokého hrnce je restovaná deska z vepřového vepřového sádla, částečně nakrájeného na kostičky nebo nakrájeného na kostičky (slanina je běžnou náhražkou), nakrájená cibule a sladká paprika a směs koření. Přidají se rajčata a rajčatový protlak. Poté se přidá voda spolu s hráškem a rýží a pomalu se vaří, dokud se nezměkne. Miska se stává středně tmavě hnědou barvou, což je výsledkem absorpce barev nahnědlých výchozích ingrediencí a vařené rajčatové pasty. Samotný hrach holubů absorbuje to samé a stává se mnohem tmavší hnědou, poskytuje určitý kontrast a stále doplňuje výraznou „opečenou“ tematiku pokrmu.</p> <p>V Thajsku se hrach holubů pěstuje jako hostitel pro šupinatý hmyz, který produkuje lac, klíčovou složku šelaku.</p> <p>Holubí hrášek je v některých oblastech důležitou plodinou zeleného hnoje a poskytuje až 90 kg dusíku na hektar. Dřevěné stonky hrachu holuba lze také použít jako palivové dříví, oplocení a doškovou střechu.</p> <p>Je důležitou složkou krmiv používaných v západní Africe, zejména v Nigérii, kde se také pěstuje. Listy, lusky, semena a zbytky po zpracování semen se používají ke krmení všech druhů hospodářských zvířat.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 48 (1.5g)

5/ 5

<h2><strong>Semena černé čočky Beluga</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 120 (3 g) semen.</strong></span></h2> <p>Malá, lesklá černá čočka, která se při vaření podobá kaviáru, ale má jedinečnou čočkovou chuť a texturu. Obzvláště vysoký obsah bílkovin. Kůže se téměř roztavily. Všestranný a méně běžný než hnědá nebo zelená čočka. Vychutnejte si je na salátech, polévkách a dušených pokrmech.</p> <p>Doba vaření je asi 30 minut.</p> <p>Pěstujte čočku podobně jako hrášek; přímo vysejte uprostřed jara a sklízejte celou rostlinu, když jsou lusky většinou suché. Zavěste rostliny, aby uschly, a poté vymláťte celý svazek, stonky lusků a vše, abyste semena extrahovali.</p> <hr> <p><b>Čočka jedlá</b><span>&nbsp;</span>(<i>Lens culinaris</i>), též<span>&nbsp;</span><b>čočka kuchyňská</b>, je<span>&nbsp;</span>jednoletá rostlina<span>&nbsp;</span>z čeledi<span>&nbsp;</span>bobovitých. Tato<span>&nbsp;</span>luštěnina<span>&nbsp;</span>původem z Přední Asie se pěstuje pro svoje<span>&nbsp;</span>semena. Dosahuje výšky asi 40 cm a semena jsou ukryta v luscích, obvykle po dvou.</p> <h2><span class="mw-headline" id="Vlastnosti">Vlastnosti</span></h2> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner">Čočka pochází z Přední Asie&nbsp;a součástí lidské&nbsp;potravy&nbsp;je již od&nbsp;neolitu. Po&nbsp;sojových&nbsp;bobech a konopí má čočka třetí nejvyšší obsah&nbsp;bílkovin&nbsp;ze všech rostlin – 26&nbsp;%. Díky tomu tvoří v mnoha částech světa velmi důležitou složku stravy. Je tomu tak zejména v&nbsp;Indii, jejíž obyvatelstvo tvoří z velké části&nbsp;vegetariáni. Jednotlivé druhy čočky se od sebe liší jak velikostí semen, tak jejich barvou, jež může být žlutá, oranžová, hnědočervená, zelená či černá.</div> </div> <h2><span id="P.C4.9Bstov.C3.A1n.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Pěstování">Pěstování</span></h2> <p>V roce 2016 činila světová produkce čočky 6,3 milionu<span>&nbsp;</span>tun, na tomto množství se podílela<span>&nbsp;</span>Kanada<span>&nbsp;</span>51&nbsp;procenty a<span>&nbsp;</span>Indie<span>&nbsp;</span>17 procenty.</p> <p>Celých 95&nbsp;% kanadské produkce bylo vypěstováno v provincii<span>&nbsp;</span>Saskatchewan.<sup id="cite_ref-pulsecanada_2-0" class="reference">[2]</sup><span>&nbsp;</span>V roce 2016 bylo podle<span>&nbsp;</span>Kanadské statistické služby<span>&nbsp;</span>vypěstováno v Kanadě 3,2&nbsp;milionu tun čočky na ploše 2 300 000<span>&nbsp;</span>ha.</p> <h2><span class="mw-headline" id="Pokrm">Pokrm</span></h2> <p>Semena čočky se vaří poměrně krátce, zejména menší druhy, u nichž je odstraněna slupka. Připravuje se z nich levná a výživná polévka. Často slouží jako příloha ke<span>&nbsp;</span>kuřecímu<span>&nbsp;</span>či<span>&nbsp;</span>vepřovému<span>&nbsp;</span>masu. Mnohdy se též kombinuje s<span>&nbsp;</span>rýží, která se vaří zhruba stejnou dobu. Pokrmu z čočky a rýže se na<span>&nbsp;</span>Blízkém východě<span>&nbsp;</span>říká<span>&nbsp;</span><i>mujaddara</i><span>&nbsp;</span>či<span>&nbsp;</span><i>mejadra</i>. V Indii je velmi oblíbeným pokrmem<span>&nbsp;</span><i>khichdi</i>, jenž vzniká, když se obě složky vaří společně v jedné nádobě. Mnohem méně obvyklé je míchat čočku se<span>&nbsp;</span>sýrem.<br>V Indii, jež má bohatou vegetariánskou tradici, se k vařené čočce často přidává zelenina a výsledná směs se pak dochucuje rozličným<span>&nbsp;</span>kořením. Vzniká tak celá řada pokrmů, jako například<span>&nbsp;</span><i>sambar</i><span>&nbsp;</span><i>rasam</i><span>&nbsp;</span>či<span>&nbsp;</span><i>dal</i>, jež se pak obvykle podávají s rýží a<span>&nbsp;</span><i>roti</i>.</p><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 81 B (3g)

5/ 5

<h2><strong>Semena Chaksu, Jasmejaaz (Cassia absus)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 10 semen.</strong></span></h2> Bylina jednoletá, do 60 cm, žláznatě chlupatá. Listy: řapík až 4 cm, bez žlázy; listy s 2 páry protilehlých letáků s žlázou na rhachis mezi každým párem. Terminál květenství. Okvětní lístky 5-6 mm, žluté, oranžové, lososové nebo růžovo-červené s červenohnědými žilkami. Tyčinky 5, dílčí; vlákna rovná. Podložka 3-6 cm, plochá.<br><br>Semena obsahují alkaloidy, které mají silný účinek na nervový a cévní systém, a jsou proto používány k různým účelům v lidové medicíně.<br><br>V narušených travních porostech nebo na otevřených lesích, také na silnicích, říčních naplaveninách a dříve obdělávaných oblastech.<br><br>Rozšířený v tropech a subtropech.<br><br>Přínosy pro zdraví semen Cassia Absus<br><br>Kvůli náhlému nárůstu počtu odběratelů semen chaksu je farmáři a ti, kteří se podílejí na výrobě ajurvédských léčivých přípravků, vážně zvažováni o komerčním pěstování této léčivé rostliny. Jedná se o indickou léčivou bylinu patřící do rodiny rostlin Caesalpiniaceae. Semena Chaksu, známá také jako Cassia Absus, mají mnoho léčivých vlastností, což z nich činí jednu z nejvyhledávanějších ájurvédských bylin, které lze použít ve formě odvaru, prášku nebo dokonce džusu.<br><br>Semena Chaksu pro snížení krevního tlaku<br><br>To, co dělá tato semínka opravdu populární, je jejich schopnost snižovat krevní tlak. Toto pokorné semeno, které působí jako hypotenzní prostředek, dělá zázraky pro ty, kteří chtějí přirozeně ovládat svůj BP. Je to silné antibakteriální činidlo a působí jako adstringens. Je také plný mnoha fytochemikálií, jako jsou alkaloidy, esenciální mastné kyseliny a steroly. Je k dispozici ve formě semen a oleje Chaksu.<br><br>Léčivé vlastnosti semen Chaksu<br><br>Tato semínka jsou vysoce účinná při léčbě běžného kašle.<br>Kožních onemocnění se můžete zbavit smícháním semenné pasty Jasmezaaj v oleji a aplikací přímo na postiženou oblast.<br>Stejný olej lze použít k léčbě mnoha kožních onemocnění.<br>Je to účinný domácí prostředek k léčbě problémů s močovým měchýřem.<br>Trpíte hnisavou konjunktivitidou? K rychlému vyléčení použijte semena Chakus.<br>Léčba ran a vředů semeny Chaksu je velmi častá v různých částech Indie.<br>Diuretické formulace se připravují pomocí těchto nádherných rostlinných semen rostlin.<br>Oční krémy se připravují pomocí semen Chaksu.<br>Je to účinná bylinná léčba očních onemocnění, jako jsou trachom, vředy, katarakta a polypy.<br>Tvorba hnisu a slzení očí a mnoho dalších očních infekcí se léčí léky na bázi semen Chaksu.<br><br>Chaksu synonyma<br><br>V různých částech Indie existují různé další populární jména Chaksu. Podívejme se na některá z jeho synonym<br><br>V hindsky mluvících oblastech je známý jako Chaaksu.<br>V angličtině je to známé jako semena Chaksu a Jasmejaaz.<br>V sanskrtu se mu také říká Chaksu a také jako Chakushya. Hindské jméno bylo ve skutečnosti odvozeno od původního sanskrtského slova.<br>V tamilštině je známá jako „Karun kanami“.<br>V Telugu jsou známí jako Chanupala vittulu.<br>V bengálštině se tomu říká Chaakut.<br>Gujrati lidé tomu říkají Chimeru.<br>Ve většině částí Kéraly a okolních malabarština mluvících oblastech je známá jako Karinkolla.<br><br>Bez ohledu na to, co chcete těmto semenům říkat, vám budou nesmírně prospěšné rostlinné vlastnosti této rostliny, jejích semen a samozřejmě s nimi připravených léků.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 95 (10 S)

5/ 5

<h2><strong>Semena kosatky (Cassia tora)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Cena za balení 20 semen.</strong></span></h2> Senna tora (původně popsaná Linné jako Cassia tora) je druh rostliny z čeledi Fabaceae a podčeleď Caesalpinioideae. Jeho název je odvozen od jeho sinhálského jména tora (තෝර). Roste divoce ve většině tropů a na mnoha místech je považován za plevel. Její původní oblast výskytu je ve Střední Americe. Jeho nejběžnějším anglickým názvem je srp srp [2] nebo srp divoká citlivá rostlina. [3] Mezi další běžné názvy patří srp srp, tora, kávový lusk, tovara, chakvad, thakara v malabarština a foetid cassia. To je často zaměňováno s čínským senna nebo sicklepod, Senna obtusifolia.<br /><br />Senna tora je bylinná jednoletá plodová plodina. Rostlina může dorůst 30–90 centimetrů (12–35 palců) a sestává z alternativních zpeřených listů s letáky, většinou se třemi protilehlými páry, které mají opakvejčitý tvar se zaoblenou špičkou. Listy dorůstají až 3–4,5 centimetrů. Když jsou mladé, stonky mají výrazně vonící listy. Květy se vyskytují v párech v paždí listů s pěti okvětními lístky a bledě žluté barvy. Tyčinky mají nestejnou délku. Lusky jsou poněkud zploštělé nebo čtyřhranné, 10–15 cm dlouhé a srpkovité, proto se jim běžně říká illlepod. V lusku je 30–50 semen.<br /><br /> <h3><strong>Podmínky pěstování</strong></h3> Senna tora se vyskytuje v mnoha částech světa. Roste hojně v některých částech Afghánistánu, Indie, Nigérie, Číny, Pákistánu, Myanmaru, Nepálu a Bhútánu. Rovněž se pěstují a kultivují oblasti v Himalájích v nadmořské výšce 1400 metrů v Nepálu. Je distribuován po celé Indii, Srí Lance, západní Číně a tropech, zejména v lesích a kmenových oblastech.<br /><br />Senna tora je považována za roční plevel, je velmi odolná vůči stresu a snadno se pěstuje. V Indii se vyskytuje jako pustina v období dešťů a jeho obvyklá doba květu je po monzunových deštích, v období od října do února. Senna tora roste v suché půdě od hladiny moře až do výšky 1800 metrů. Osivo může zůstat životaschopné až dvacet let. Po dešti se může na metr čtvereční objevit až 1000 rostlin. Jakmile semeno dospělo, shromáždilo se a usušilo na slunci. V jižní Asii obvykle odumírá v období sucha červenec – říjen.<br /><br /> <h3><strong>Použití</strong></h3> Senna tora má mnoho využití. Celá rostlina a kořeny, listy a semena jsou široce používány v tradiční indické a jihoasijské medicíně. Rostlina a semena jsou jedlé. Mladé listy lze vařit jako zeleninu, zatímco pražená semena se používají jako náhradní káva. Na Srí Lance se květiny přidávají do jídla. Používá se jako přírodní pesticid v ekologických farmách a jako prášek běžně používaný v průmyslu krmiv pro domácí zvířata. Je smíchán s guarovou gumou pro použití v těžbě a jiných průmyslových aplikacích. Semena a listy se používají k léčbě kožních onemocnění a jejich semena lze použít jako projímadlo. Ze Senna tora se vyrábí čaj. V Korejské republice se předpokládá, že omlazuje lidskou vizi. Tento čaj byl kvůli své chuti a aroma kávy označován jako „kávový čaj“. Vzhledem k tomu, že Senna tora má vnější germicidní a antiparazitární charakter, používá se k léčbě kožních onemocnění, jako je malomocenství, kožní onemocnění, svědění a psoriáza, a také k uštknutí hadem. Mezi další léčivé přísady z částí rostlin patří balzám na artritidu používající listy. Senna tora je jednou z uznávaných rostlin, které obsahují organickou sloučeninu antrachinon a používá se v čínské a ajurvédské medicíně. Tato bylina se používá v ajurvédě k léčbě otoků.<br /><br /> <h3><strong>Výsev semen</strong></h3> Namočte semena na 2–3 hodiny do teplé vody a poté je vysaďte od časného jara do začátku léta do teplého skleníku nebo hrnce ve svém domě. Semeno obvykle klíčí za 1–12 týdnů při 23 ° C. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 91 (20 S)