Nejlepší ceny pro Semena květin Seeds Gallery (10)

Cotton Seeds (Gossypium...

2,35 € (SKU: T 10)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2>Cotton Seeds (Gossypium Herbaceum)</h2> <h2>Price for Package of 10 or 15 seeds.</h2> Gossypium herbaceum is one of the cultivated cotton species. This short-lived and fast-growing perennial shrub can grow up to about 5 ft (1.5 m) tall. It has trilobed or palmate leaves and yellow hibiscus-like flowers. It produces capsules that split open when ripe and that display a loose tuft of white filaments, that constitute the cotton. This plant likes a long, hot growing season to correctly grow and produce good fibers. Moreover, it is very cold tender and should be grown in frost-free climates. Elsewhere, it can be grown as an annual plant. WIKIPEDIA: Gossypium herbaceum, commonly known as Levant cotton, is a species of cotton native to the semi-arid regions of sub-Saharan Africa and Arabia where it still grows in the wild as a perennial shrub. It is a sister-species of Gossypium arboreum. <h2>Description</h2> G. herbaceum has high stems that grow 2 feet (0.61 m) to 6 feet (1.8 m) high with wide, hairy leaves. Their flowers are small and yellow with a purple center. The plant exhibits extrafloral nectaries (calyculal nectaria, found on the receptacle, near the base of the calyculus). When ripe and in warm weather, the flower capsule will burst and expose the cotton surrounding the seeds firmly. The cotton produced by this plant is short, about 2 inches (5.1 cm) long and is firmly attached to the seed, which is covered in hairy down. An acre of cotton can be expected to produce about 300 pounds (140 kg). <h2>Uses</h2> Cotton fibers grow from the surface of the seeds and can be separated from these by hand or mechanically; the long fibers are called lint. The cotton fibers are constituted of nearly pure cellulose. The main use of cotton lint is as a textile for clothing. The fibers are spun into yarns and these are woven into fabrics, in the farm or house or in factories. Cotton as a fabric is much appreciated because of its comfortable, breathable properties, its resistance and also because it is easily stained. The cotton plant itself has medicinal uses and can be cultivated traditionally, in house backyards, for, e.g., women's menstrual cycle pains and irregular bleeding. It is also known to be used after birth to expel the placenta and to increase the lactation, as well as for gastrointestinal issues, such as hemorrhages and diarrhea, for nausea, fevers, and headaches. In the Levant seeds of Gossypium herbaceum were also used for food, feed or oil extraction. Cotton seeds, containing up to 20% oil and 20% proteins, are potentially highly rich as food or feed. Nevertheless, small glands present in all the plant organs of the Gossypium species, except the roots, and especially abundant in the seeds, contain toxic chemicals, in particular, the polyphenolic compound Gossypol. The gossypol is highly toxic to animals and is an element of the plant's direct defense system against herbivorous arthropods. It can cause severe growth and development disorders in humans as well as domestic animals, particularly monogastric animals, while polygastrics are more or less tolerant. For this reason, using oil or whole seeds for human nutrition is dependent upon some way of elimination of the gossypol, through heating or other treatment. The gossypol extracted from cotton seeds has potential use as a male contraceptive but can cause irreversible infertility after repeated use. In lab rat studies, it has been able to stop early pregnancies.

T 10 (10 S)

Rychlý náhled

Obří rostlina (s obřími plody)

Giant White Sunflower Seeds

1,35 € (SKU: VE 71 W)

Rychlý náhled

Obří rostlina (s obřími plody)

1000 Seeds Giant White...

9,95 € (SKU: P 389 W)

Rychlý náhled

Amaranth Red Garnet Seeds...

1,85 € (SKU: VE 209)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2>Amaranth Red Garnet Seeds (Amaranthus tricolor)</h2> <h2>Price for Package of 50 (0,03 g) Seeds.</h2> "Red Leaves Amaranth" Amaranthus tricolor, known as edible amaranth, is a species in the genus Amaranthus (family Amaranthaceae). Amaranth plants can reach heights of over 2 meters tall with fleshy oval-shaped leaves that are sometimes pointed at the tips. Some varieties have a deep maroon center of the leaf with streaks of red, purple and green. The Red variety produces feathery purple, magenta or red flowers from the central stalk which is packed with edible seeds. Though the flower buds are edible, once they mature and become bushy they are not palatable and should be avoided. The young leaves are slightly astringent when raw, but are nutty and mild, like spinach. Larger, more mature leaves are best for stewing or braising, similar to chard or beet green. Amaranth is the commonly used name for anyone of the 60 different species found in the Amaranthaceae family. The name comes from the Greek amaranths, “one that does not wither," or “the never-fading”, alluding to the brilliant bushy flowers that retain color long after harvest. Often regarded as a common weed, one green variety is named “pigweed”, the plants are commercially cultivated for their edible seeds, leafy greens, and decorative blooms. The plants are consumed as a green vegetable primarily in Asian cultures, where they are known as callaloo in the West Indies, chawli leaves in India, and cowpea leaves in Africa. Red Amaranth leaves are more often used for their ornamental purposes or even to make red dye, such as the “Love Lies Bleeding” varietal. Amaranth leaves are nutritionally similar to beets, Swiss chard, and spinach, but are genetically closer to their wild ancestors and offer a far superior source of carotene, iron, calcium, protein, vitamin C and trace elements. Amaranth greens may be eaten raw or cooked. The younger leaves are mild and tender while the more mature plants are slightly fibrous and develop a bitter flavor. Select Amaranth leaves that have small thin stems and lack any flower buds. Although edible, the blossoms usually indicate that the leaves are past their prime for eating. Add the greens to salads and soups or briefly sauté with oil similarly to spinach. Complimentary flavors include bacon, ham, poultry, anchovies, garlic, onion, sesame seeds, soy sauce, lemon, mushrooms, oregano, dill, cumin, goat cheese, parmesan, ricotta, mustard, walnuts, and curries. As a grain, Amaranth has a long and colorful history throughout Mexico and South America. It was a major food source for the ancient Aztecs and was also used in their ceremonial religious practices. The grains were combined with honey and formed into the likeness of a deity, worshiped and then eaten in a communal feast. When the Spanish conquistadors attempted to convert the native populations to Christianity in the sixteenth century, they forbade such “heathen” festivals surrounding Amaranth and punished those in possession of it.

VE 209 (50 S)

Rychlý náhled

Obří rostlina (s obřími plody)

Odrůda z Ruska

Odrůda z Bosny a Hercegoviny

Odrůda ze Srbska

Odrůda z Řecka

Odrůda z Itálie

Become our seed supplier

0,00 € (SKU: )

Rychlý náhled

Red sage, Chinese sage Seeds

1,95 € (SKU: MHS 23)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Red sage, Chinese sage Seeds (Salvia miltiorrhiza)</h2> <h2>Price for Package of 25 seeds.</h2> Salvia miltiorrhiza (simplified Chinese: 丹参; traditional Chinese: 丹參; pinyin: dānshēn), also known as red sage, Chinese sage, tan shen, or danshen, is a perennial plant in the genus Salvia, highly valued for its roots in traditional Chinese medicine.[2] Native to China and Japan, it grows at 90 to 1,200 m (300 to 3,940 ft) elevation, preferring grassy places in forests, hillsides, and along stream banks. The specific epithet miltiorrhiza means "red ochre root". Since the outbreak of SARS in 2003, this herb has been tested for treatment of COPD with promising results. Chemical constituents Chemical compounds isolated from Salvia miltiorrhiza include salvianolic acid (or salvianolic acid B),[3][4] dihydrotanshinone, tanshinone I, and tanshinone IIA.[5][6] Tanshinone IIA is one of the most abundant constituents of the root of Salvia miltiorrhiza.[5] Description S. miltiorrhiza is a deciduous perennial with branching stems that are 30 to 60 cm (0.98 to 1.97 ft) tall, with widely spaced leaves that are both simple and divided. The 30 cm (0.98 ft) inflorescences are covered with hairs and sticky glands. Flowers grow in whorls, with light purple to lavender blue corollas that are approximately 2.5 cm (0.082 ft) long, with a dark purple calyx. Salvia miltiorrhiza prefers well draining soil, with about half a day of sunlight. It is hardy to approximately −10 °C (14 °F).[7] Most Salvia seeds have a higher germination rate when exposed to light, though it is not required.[8] Drug interactions Danshen may potentiate the effects of the anticoagulation drug warfarin, possibly causing bleeding complications.[5][9][10] Other adverse effects may include allergic reactions, dizziness, headache, or gastrointestinal upset.[5] Traditional Chinese medicine Alone or combined with other Chinese herbal medicines, Salvia miltiorrhiza has been used in China and, to a lesser extent, in other countries as a treatment for various cardiovascular and cerebrovascular diseases.[5][9] A 2007 Cochrane review of the use of danshen for acute ischaemic stroke found that the quality of evidence was poor, and there was no evidence of benefit.[11] Similarly, a 2008 Cochrane meta-analysis found the clinical trials on danshen were low in quality, and were insufficient to make any judgment about its efficacy for people with heart attack.[12] Meta-analyses of oral and injectable forms of danshen in people with angina concluded that the effects of the treatment were inconclusive because the studies were low in quality and the conclusions were not based on strong evidence. </body> </html>

MHS 23

Rychlý náhled

Dense Blazing Star, Prairie...

1,65 € (SKU: F 83)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Dense Blazing Star, Prairie Gay Feather Seeds (Liatris spicata)</h2> <h2>Price for Package of 10 seeds.</h2> We have Liatris spicata with white and purple flowers, under color option choose which one you want. Also, we have seeds and bulbs, you can choose seeds or bulbs. Liatris spicata, the dense blazing star or prairie gay feather, is an herbaceous perennial flowering plant in the sunflower and daisy family Asteraceae. It is native to eastern North America where it grows in moist prairies and sedge meadows. The plants have tall spikes of purple flowers resembling bottle brushes or feathers that grow one to five feet tall. The species grows in hardiness zones 3 - 8,[2] stretching from the Midwest to the East Coast, eastern and western Canada.[1] Common varieties include 'Alba' and 'Floristan White' which are white-flowering cultivars[3] on 1 1⁄2-foot (45 cm) tall spikes, 'Callilepsis' with long stems good for cut flowers, 'Floristan Violett' with a strong stem and thick, violet flower spikes preferred by florists, and 'Kobold' which stays small in size with deep purple flowers.[4] Liatris spicata var. resinosa is found in the southern part of the species's natural range.[5] The variable plants have only 5 or 6 flowers per head and the heads are more widely spaced on the stems; these differences are more pronounced when the plants are found in drier and coastal habitats. <h2>Cultivation</h2> Liatris spicata is a garden flower in many countries around the world, grown for its showy purple flowers (pink or white in some cultivars). They bloom in July through August or September, depending on where in their range they are located.[4][7] Under cultivation it is found under many names including button snakewort, Kansas gay feather, blazing star, Liatris callilepis.[8] Full sun is best and well-drained soil is preferred to prevent rot, though the plants do prefer moist soil. However, the plants do not tolerate wet soil in winter.[9] The plants can tolerant some shade as well as drought but need regular watering during the first growing season to build strong roots. Plants can be grown from corms (similar to bulbs and tubers) or from seed, or the plants can be bought at garden centers or nurseries. To grow from seed, start in early spring either indoors or outside. Germination takes 20–45 days. When leaves appear, divide in large clumps. Plants should be spaced 12-15 inches apart. Spacing allows sun and air to help with potential diseases such as stem rot (Sclerotinia sclerotiorum), leaf spots (Phyllosticta liatridis, Septoria liatridis), rusts (Coleosporium laciniariae, Puccinia liatridis), powdery mildew (Erysiphe cichoracearum), and wilt (Verticillium albo-atrum). When growing from seed, blooms do not usually appear until the second year.[10] If amending the soil, the plants prefer soil with high levels of calcium and magnesium and low levels of potassium and phosphorus.[9] In gardens, Liatris spicata works well planted individually, as a border, and because of its vertical form, it contrasts well with mounded and broad-leaf plants. In informal gardens, large sweeps of plantings work well. The flowers either fresh or dried work well as cut flowers and have a vanilla scent when dried. <h2>Role in ecosystems</h2> Liatris spicata is excellent for attracting pollinators and beneficial insects. These include butterflies such as the monarch, tiger swallowtail, clouded sulphur, orange sulphur, gray hairstreak, Aphrodite fritillary, painted lady, red admiral, and wood nymphs. The flowers attract bumblebees, digger bees (Anthophorini), long-horned bees (Melissodes spp.), leaf-cutting bees (Megachile spp.), skippers, and birds including hummingbirds.[4][7][12] Caterpillars of the rare glorious flower moth (Schinia gloriosa) and liatris flower moth (Schinia sanguinea) feed on the flowers and seeds.[13] Caterpillars of the liatris borer moth (Carmenta anthracipennis) bore through the plant's stems. Groundhogs, rabbits, and voles also eat the plants.[14] Deer are less likely to eat Liatris spicata than other plants and therefore considered deer-resistant, although deer will eat almost anything when food is scarce. <h2>Medicinal uses</h2> Liatris spicata was historically used medicinally by Native Americans for its carminative, diuretic, stimulant, sudorific, and expectorant properties.[16][17][18] In addition to these uses, the Cherokee used the plant as an analgesic for pain in the back and limbs and the Menominee used it for a "weak heart." The root of the plant is the part most often used.[17][18] Native Americans also used the plant to treat swelling, abdominal pain and spasms/colic, and snake bites.[4][6] Currently, the plant is used for a sore throat by gargling an infusion, as an herbal insect repellent, and in potpourri. </body> </html>

F 83 W

Rychlý náhled

Rostlina odolná vůči mrazu a mrazu

Society Garlic Seeds...

1,95 € (SKU: MHS 85)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

MHS 85 (10 S)

Rychlý náhled

Odrůda z Thajska

Semena vodního špenátu...

1,35 € (SKU: P 9)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

P 9 (10 S)

Rychlý náhled

Semena Mandragora lékařská...

15,00 € (SKU: MHS 16)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

MHS 16 (5 S)

Rychlý náhled

Rulík zlomocný semínka...

3,75 € (SKU: MHS 58)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Rulík zlomocný semínka (Atropa bella-donna)</h2> <h2>Cena za balení 5 semen.</h2> Atropa Belladonna nebo čertova třešeň se používá již více než dvě tisíciletí jako léčivo, kosmetika, jed a čarodějnice. Belladonna je vytrvalá, naočkovaná, rozvětvená rostlina, která dorůstá až do výšky 1,5 metru, s listy dlouhými 12-13 cm a fialovým stonkem. V zimě umírá a na jaře znovu klíčí. Po staletí jej čarodějnice používaly ve vzorcích, benátské ženy obecně, a zejména „noční dámy“ pro rozšiřování očí, a v současné době se používá jako lék proti kinetóze, IBS a dalším střevním poruchám. Belladonna byla také používána k otrávení celé armády ve válce. Říká se, že Satan se osobně staral o tuto rostlinu a jeho malé „ďáblovy třešně“. Obsahuje psychotropní / toxické / život zachraňující alkaloidy, včetně atropinu. Tato rostlina je lék, halucinogen a jed. Smrt může (a stane se) od špatně informovaných lidí, například tím, že budete jíst příliš mnoho zralých bobulí v koláčích, tak to nedělejte. Bobule jsou chutné (jedl jsem je sám a jsou docela chutné). Jedná se o rostlinu, která je primární složkou tajného recepturního nápoje „Flying Formula“, který čarodějnice používají po staletí. Tato bylina ve vás může vyvolat pocit, že vaše duše cestuje, ale přílišná konzumace může být fatální. Může být také použit jako protijed při otravě plyny. <h3>Kultura</h3> Může se množit výsevem semen nebo řízků, i když se doporučuje použití semen. Semena by měla být vložena do horké vody několik hodin před setím. Potřebují čas na klíčení a potřebují vysokou vlhkost a teplo a při zachování všech nezbytných podmínek není klíčení skvělé. Rostliny ocení substrát kompostu s hnojem a vlhkým, stinným prostředím. Dusičnany a amoniakové soli jsou nejlepším hnojivem pro zdvojnásobení množství alkaloidů. <h3>WIKIPEDIA:</h3> Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) je statná, až 180 cm vysoká vytrvalá bylina. Je považována za nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinu, odhaduje se, že otravy rulíkem zlomocným tvoří zhruba polovinu všech vážných otrav rostlinného původu na území České republiky. Přirozeně se vyskytuje na většině území Evropy (od Španělska po Podněstří a Krym a od Středomoří po jižní Švédsko) a některých místech v Africe; výskyt tohoto druhu v Maroku a Alžírsku byl však v poslední době zpochybněn. <h2>Vzhled</h2> Statná 50–180 cm vysoká žlaznatě pýřitá bylina s tlustou přímou a větvenou lodyhou. Listy jsou střídavé (v květenství zdánlivě vstřícné) a různě velké, kopinatě vejčité až elipsovité, celokrajné, na bázi klínovitě zúžené, pýřité. Kvete od června do srpna. Květy jsou nicí, zdánlivě úžlabní, jednotlivé, stopkaté, pětičetné, koruny trubkovitě zvonkovité (až 3 cm dlouhá), zvenčí hnědofialové, zevnitř lysé, hnědofialové, žlutošedé až žluté, načervenale mramorované. Cípy koruny jsou ohnuté. Plodem je černá kulovitá bobule (14–18 mm v průměru) vyrůstající ze hvězdicovitě rozloženého kalichu. Zprvu chutná sladce, pak však dostává odpornou hořkou příchuť. Roste roztroušeně na pasekách a okrajích lesů od pahorkatin do podhůří. Obecně preferuje pohostinné vlhké půdy zásaditého až slabě kyselého charakteru. <h2>Lidové názvy</h2> Beladona, blázníček, bláznivá čerešňa, bláznivá třešně, bláznivý lilek, bláznový lilek, černé divoké višně, černé třešně, černé višně, čertova čerešeň, čertova třešeň, čertův blázníček, hadí hrozinky, hadí střešně, krásavica, lesný lulok, lilek, lilek pošetilý, lolek, lulák, lulčí, lulek, lulík, lulkové korenie, lulkový koreň, lulok, nadragule, nemnica, němnice, nimnica, psinky, psí třešně, rozpuka, šalamoun, šalamounek, toten, vlčá jahoda, vlčí jahodník, vlčí třešně, vlčia čerešňa, vlčia jahoda, vlčie oko, zlá jahoda, zlatá kráska, oči krásné paní. <h2>Jedovatost a otravy</h2> Celá rostlina je prudce jedovatá vzhledem k vysokém obsahu tropanových alkaloidů (kořen až 1,5 %, listy 0,3 až 1,2 %, semena asi 0,8 %), z nichž rozhodující podíl tvoří L-hyoscyamin (až 70 % všech alkaloidů). Obsah alkaloidů kolísá nejen podle stanoviště a vlivem podnebí, ale i vlivem dne.[1] Tyto alkaloidy působí na autonomní nervový systém jako parasympatolytikum tím, že tlumí všechny muskarinové účinky acetylcholinu; utlumují srdeční činnost a způsobují zastavení dechu. Centrálně atropin značně dráždí, působí velké vzrušení a teprve ve velkých dávkách ochrnuje.[2] Člověk se může otrávit jednak přímou konzumací plodů, nebo přes kozí mléko či kozí maso, pokud koza tuto rostlinu sežere. Smrtelnou dávkou jsou u malého dítěte už 3 bobule(!), u dospělého asi 10. Jako protijed (antidotum) se užívá fyzostigmin nebo pilokarpin. Hlavní příznaky otravy: <ul> <li>rozšířené zorničky</li> <li>vyschlé sliznice</li> <li>zčervenání obličeje, suchá teplá pleť</li> <li>zrychlený tep</li> </ul> Suchost v hrdle a zčervenání se dostavují již po léčebných dávkách. Po 5 mg lehké vzrušení, sklon k mluvení a pohybům, touha po procházkách, zčervenání v obličeji, suchost kůže, palpitace a mydriasa. Po větších dávkách vázne polykání, vzrušení se stupňuje, dýchání je obtížné, teplota stoupá, otrávený má závratě, vrávorá, má zrakové, sluchové i čichové halucinace, velmi pohyblivé a mnohotné. Po vybití sil zuřivostí nastává vyčerpání, slabost, spavost, klesá teplota.[2] Hluboký spánek může skončit smrtí z obrny dýchacího ústrojí.[1] Vzdor vysoké toxicitě rulíku je prognóza intoxikací vcelku příznivá vzhledem k dobře známým fyziologickým účinkům těchto látek a možnosti účinné léčby (fyzostigmin).[3] <h2>Využití</h2> Ze sušených listů (Folium belladonnae) a kořene (Radix belladonnae) této rostliny se získává atropin, ze kterého se vyrábějí atropinové kapky užívané v očním lékařství k rozkapávání očí za účelem usnadnění některých typů očních vyšetření (atropin roztahuje zorničky). Ze stejného důvodu si dívky ve starověku a středověku vtíraly šťávu z rulíku do očí, aby je měly krásně veliké. Odtud také pochází druhové jméno rostliny (bella donna = krásná paní). Bylo to účinné, nepříliš praktické (dočasně to zhoršuje kvalitu zraku, při dlouhodobém používání se zrak může zhoršit trvale) a nebezpečné (mohlo dojít k nebezpečnému zánětu oka nebo otravě). Výtažek z listů (Belladonnae folii extractum siccum normatum) se rovněž využívá proti křečím hladkého svalstva (spasmolytikum), obvykle však pouze ve směsích s analgetiky. Není divu, že se rulík díky svým účinkům významně uplatňoval v bílé i černé magii. Byl např. složkou mastí, jejichž aplikace mohla vyvolávat narkotické stavy a pohybové halucinace (létání na koštěti!), jak nasvědčují např. doklady z inkvizičních procesů. </body> </html>

MHS 58 (5 S)

Rychlý náhled

Purple Crocus bulbs

3,50 € (SKU: F 81 P)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Purple Crocus bulbs</h2> <h2>The price is for package of 3 bulbs.</h2> This variety is famous for its delightful fragrance. There's nothing like closing your eyes and breathing in the sweet scent of Spring! Crocus (English plural: crocuses or croci) is a genus of flowering plants in the iris family comprising 90 species of perennials growing from corms. Many are cultivated for their flowers appearing in autumn, winter, or spring. The spice saffron is obtained from the stigmas of Crocus sativus, an autumn-blooming species. Crocuses are native to woodland, scrub, and meadows from sea level to alpine tundra in central and southern Europe, in particular Krokos, Greece, on the islands of the Aegean, North Africa and the Middle East, and across Central Asia to Xinjiang Province in western China. The cup-shaped, solitary, salverform flower tapers off into a narrow tube. Their colors vary enormously, although lilac, mauve, yellow, and white are predominant. The grass-like, ensiform leaf shows generally a white central stripe along the leaf axis. The leaf margin is entire. A crocus has three stamens, while a similar-looking toxic plant, colchicum, sometimes popularly referred to as "autumn crocus", has six stamens. In addition, crocus have one style, while colchicum have three. About 30 of the species are cultivated, including Crocus sativus for saffron production. The varieties cultivated for decoration mainly represent five species: C. vernus, C. chrysanthus, C. flavus, C. sieberi, and C. tommasinianus. Among the first flowers to bloom in spring, crocuses are popular with gardeners. Their flowering time varies from the late winter C. tommasinianus to the later large hybridized and selected Giant "Dutch crocuses" (C. vernus). Crocus flowers and leaves are protected from frost by a waxy cuticle; in areas where snow and frost occasionally occur in the early spring, it is not uncommon to see early flowering crocuses blooming through a light late snowfall. <h2><a href="https://www.seeds-gallery.shop/en/home/saffron-bulbs-saffron-crocus.html" target="_blank" title="Saffron Bulbs can be purchased here" style="color: #ff0000;" rel="noreferrer noopener">Saffron Bulbs can be purchased here</a></h2> </body> </html>

F 81 P

Rychlý náhled

Rostlina odolná vůči mrazu a mrazu

Yellow Crocus bulbs

3,50 € (SKU: F 81 Y)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<!DOCTYPE html> <html> <head> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8" /> </head> <body> <h2>Yellow Crocus bulbs</h2> <h2>The price is for package of 3 bulbs.</h2> This variety is famous for its delightful fragrance. There's nothing like closing your eyes and breathing in the sweet scent of Spring! Crocus (English plural: crocuses or croci) is a genus of flowering plants in the iris family comprising 90 species of perennials growing from corms. Many are cultivated for their flowers appearing in autumn, winter, or spring. The spice saffron is obtained from the stigmas of Crocus sativus, an autumn-blooming species. Crocuses are native to woodland, scrub, and meadows from sea level to alpine tundra in central and southern Europe, in particular Krokos, Greece, on the islands of the Aegean, North Africa and the Middle East, and across Central Asia to Xinjiang Province in western China. The cup-shaped, solitary, salverform flower tapers off into a narrow tube. Their colors vary enormously, although lilac, mauve, yellow, and white are predominant. The grass-like, ensiform leaf shows generally a white central stripe along the leaf axis. The leaf margin is entire. A crocus has three stamens, while a similar-looking toxic plant, colchicum, sometimes popularly referred to as "autumn crocus", has six stamens. In addition, crocus have one style, while colchicum have three. About 30 of the species are cultivated, including Crocus sativus for saffron production. The varieties cultivated for decoration mainly represent five species: C. vernus, C. chrysanthus, C. flavus, C. sieberi, and C. tommasinianus. Among the first flowers to bloom in spring, crocuses are popular with gardeners. Their flowering time varies from the late winter C. tommasinianus to the later large hybridized and selected Giant "Dutch crocuses" (C. vernus). Crocus flowers and leaves are protected from frost by a waxy cuticle; in areas where snow and frost occasionally occur in the early spring, it is not uncommon to see early flowering crocuses blooming through a light late snowfall. <h2><a href="https://www.seeds-gallery.shop/en/home/saffron-bulbs-saffron-crocus.html" target="_blank" title="Saffron Bulbs can be purchased here" style="color: #ff0000;" rel="noreferrer noopener">Saffron Bulbs can be purchased here</a></h2> </body> </html>

F 81 Y

Rychlý náhled

Semena vinné révy černá...

12,50 € (SKU: T 74 B)

Rychlý náhled

Semena Třezalka tečkovaná...

1,95 € (SKU: MHS 45)

Seeds Gallery EU,

5/ 5

<h2>Semena Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)</h2> <h2>Cena za balíček 1000 (0.1g) semen.</h2> Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je známým představitelem rodu třezalka. Je to vytrvalá bylina se vstřícnými jednoduchými listy a zlatožlutými, pravidelnými květy v bohatých květenstvích. Je rozšířena v Evropě, Asii a severní Africe. V České republice roste zejména na výslunných stanovištích nižších a středních poloh. Třezalka tečkovaná je významná léčivá rostlina. V současné medicíně je využívána zejména při léčení deprese a úzkosti a také pro její antivirotické účinky. Hlavními účinnými látkami jsou hypericin a hyperforin. <h2>Lidové názvy</h2> Bylina sv. Jana, čarovník, krevníček, prostřelenec, svatojánská bylina. <h2>Popis</h2> Třezalka tečkovaná je statná, vytrvalá, lysá bylina, dorůstající obvykle výšky 20 až 60 cm. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, většinou nevětvená, se 2 vystouplými podélnými lištami, jednoletá, v průběhu sezóny poněkud dřevnatějící. U báze stonku bývají lišty někdy nezřetelné. Listy jsou podlouhlé, vejčité nebo kopinaté, přisedlé nebo krátce řapíkaté, 15 až 35 mm dlouhé a 5 až 15 mm široké. Čepel listů je celokrajná, na okraji slabě až silně podvinutá, na ploše tečkovaná siličnými nádržkami a tmavými žlázkami. Proti světlu prosvítají jen hlavní žilky, zatímco drobnější žilky jsou nezřetelné. Květenství jsou bohatá, poměrně volně uspořádaná. Květy mají průměr 15 až 30 mm. Koruna je zlatožlutá, složená z 5 výrazně nesouměrných, na jedné straně zubatých korunních lístků o délce 8 až 18 mm. Tyčinek je asi 50. Na vrcholu semeníku jsou 3 volné čnělky, asi 2x delší než semeník. Plodem je vejcovitá, přehrádkosečná tobolka obsahující mnoho hnědých až černých, drobných, jen asi 1 mm dlouhých semen. <h3>Rozlišovací znaky</h3> Třezalka tečkovaná bývá zaměňována zejména s třezalkou skvrnitou, která je rovněž hojným druhem. K jejich bezpečnému rozlišení stačí prohlédnout list proti světlu. U třezalky tečkované jsou v žilnatině dobře patrné pouze hlavní žilky, zatímco postranních je málo, jsou nepříliš zřetelné a nespojují se. U třezalky skvrnité je jasně patrná i postranní žilnatina, která je podstatně hustší a síťovitě pospojovaná. Dalším spolehlivým rozlišovacím znakem je počet lišt na lodyze. Třezalka tečkovaná má 2 nepříliš výrazné podélné lišty, zatímco u třezalky skvrnité jsou 4 lišty. Tento znak je lépe patrný v horní části lodyhy. Další, méně běžný druh třezalka čtyřkřídlá má rovněž 4 lišty, které jsou u tohoto druhu výrazné a silně vystouplé. Žilnatina listů je řídce síťovitá. Všechny ostatní, vesměs vzácnější, vzpřímeně rostoucí druhy třezalek vyskytující se v ČR mají žláznatě zubatý okraj kališních lístků, kdežto výše zmíněné 3 druhy mají kališní lístky celokrajné. Třezalka chlupatá se navíc liší ochlupenou lodyhou i listy.[1] Třezalku tečkovanou lze odlišit od řady jiných druhů též mikroskopicky podle listového okraje, a to i v sušeném nebo drceném stavu.[3] <h3>Žlázky</h3> Rostlina nese 2 typy žlázek s rozdílnou funkcí, obsahem i stavbou. Nejhojněji jsou zastoupeny bezbarvé, průsvitné siličné žlázky, které daly třezalce tečkované její druhové latinské jméno (perforatus = propíchaný, dírkovaný). Proti světlu vypadají jako drobné vpichy, rovnoměrně rozptýlené po celé ploše listu. Jsou přítomny i ve květech a plodech. Žlázky jsou tvořeny schizogenní nádržkou, vzniklou v mezibuněčném prostoru rozestoupením buněk. Žlázka vyplňuje celou tloušťku listové čepele a na povrchu listu je překryta pouze jednobuněčnou vrstvou pokožky. Od listového parenchymu je oddělena vrstvou plochých buněk. Obsah je olejovitý, tvořený zejména esenciálními oleji (silicemi). Ve žlázkách nacházejících se v květech a nezralých plodech je obsažena také medicínsky významná látka hyperforin. Tmavé žlázky naproti tomu vypadají jako drobné černé tečky a mají zcela odlišnou stavbu. Jsou tvořeny shlukem (uzlinou) větších buněk obklopených ze všech stran dvojitou vrstvou plochých buněk. Obsah je černý a má zrnitou strukturu. Tmavé zbarvení jim dává obsažené červené barvivo hypericin a pseudohypericin. Na listech jsou soustředěny zejména podél listového okraje, několik jich však bývá rozptýleno i na ploše čepele. V květech se nacházejí zejména podél okraje korunních plátků a na vrcholu tyčinek. Vrstvy plochých buněk obklopující žlázky obou typů jsou napojeny na cévní systém. Na korunních lístcích bývají mimo kulovitých žlázek přítomny i světlé a tmavé trubicovité struktury s obdobným obsahem.[4] [5] <h2>Rozšíření</h2> Druh je rozšířen téměř v celé Evropě s výjimkou arktických oblastí. V Asii jeho areál dosahuje po střední Sibiř, Mongolsko, Čínu a severozápadní Indii. Vyskytuje se též v severozápadní Africe (pohoří Atlas), Madeiře a Kanárských ostrovech. Byla zavlečena do mírných a subtropických oblastí téměř celého světa.[1][6][2] V České republice je třezalka tečkovaná hojně rozšířena zejména v nižších a středních polohách. Ve vyšších horských polohách se vyskytuje vzácněji. Nejčastěji roste na výslunných stanovištích na stráních, mezích a pastvinách, na okrajích lesů, pasekách a podobně, na stanoviště však není moc vybíravá.[1] <h2>Invazivita</h2> Třezalka tečkovaná byla lidskou činností postupně zavlečena do oblastí mírného pásu téměř celého světa. Hojně se rozšířila zejména v Severní a Jižní Americe, Austrálii a Jižní Africe.[7] V mnohých oblastech se intenzivně šíří a celkem ve 20 zemích světa je vedena jako invazní rostlina. V USA a Kanadě je řazena mezi přední plevelné rostliny. Do Austrálie byla třezalka tečkovaná přivezena patrně v polovině 19. století, kdy byla pěstována v botanických zahradách v Melbourne a Adelaide. Zplaněle rostoucí byla poprvé nalezena v roce 1880 ve státě Victoria, o 10 let později i v Novém Jižním Walesu. Následně se masově rozšířila zejména v jihovýchodní části kontinentu, kde je celková výměra jejích porostů odhadována na 400000 hektarů. Roste zejména na různých typech pastvin, řídké lesní vegetaci i savanách, podél cest a na narušených místech. V rozpětí 70 let bylo v Austrálii v rámci boje s touto rostlinou postupně vysazeno 12 druhů hmyzu, z nichž polovina se uchytila. V první polovině 20. století sem byly dovezeny z Evropy 2 druhy mandelinek, které třezalku spásají: Chrysolina quadrigemina a Ch. hyperici. Výsledky ovšem nebyly dostatečné a později byl úspěšně introdukován roztoč Aculus hyperici, který patří k hlavním patogenům třezalky ve Středomoří. Ve 40. letech 20. století byly oba druhy mandelinek dovezeny též do USA.[8][9][10][11] Ve Spojených státech pochází první záznam o výskytu třezalky tečkované z Pensylvánie z roku 1793. Později se masově rozšířila zejména v západních oblastech kontinentu. Jenom v Kalifornii okupovala ve 40. letech 20. století území o rozloze 1 milión hektarů. Nejvíce jsou postiženy pastviny, které byly v minulosti nadměrně vypásány a dominují na nich nepůvodní, jednoleté druhy trav, jako je např. sveřep střešní (Bromus tectorum). Na pastvinách třezalka snižuje kvalitu píce a způsobuje dobytku zdravotní potíže vlivem fotosenzibility.[12] V některých oblastech USA se podařilo třezalkové porosty silně zredukovat. Např. v Idaho dnes zabírají jen asi 3 % rozlohy z roku 1948. V některých oblastech však pastviny po úspěšné biologické redukci třezalky zarostly nějakým jiným nežádoucím druhem, jako je toxický starček přímětník (Senecio jacobaea) nebo chrpa Centaurea maculosa. V Kalifornii pokleslo zamoření třezalkou po 10 letech od aplikace biologické kontroly na 1 % původního stavu. Počáteční úspěch byl tak velký, že mandelince Ch. quadregemina byla ve městě Eureka postavena téměř 2 metry velká bronzová socha. <h2>Ekologické interakce</h2> <h3>Spásači</h3> Na třezalce tečkované se živí řada druhů hmyzu. V České republice jsou to např. některé mandelinky rodu Chrysolina a housenice pilatky Tenthredo amoena. Hmyz živící se třezalkou se musí vypořádat se škodlivým působením hypericinu, koncentrovaného v tmavých žlázkách. Nespecializovaní spásači se zpravidla vyhýbají částem rostliny s větší koncentrací tmavých žlázek, jako je listový okraj. Příkladem mohou být různé kobylky, např. kobylka zelená. Někteří specializovaní spásači třezalky se chrání před slunečním světlem, které iniciuje toxicitu hypericinu. Mezi takové spásače náleží např. můra osenice půvabná (Actinotia polyodon, syn. Cloantha perspicillaris), mandelinky bázlivec vratičový (Galeruca tanaceti) a Chrysolina geminata. Některé druhy hmyzu jsou schopny hypericin odbourávat pomocí enzymů s antioxidačním účinkem (zejména glutathion-S-transferáza). Patří mezi ně zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis), píďalka úhorová (Anaitis plagiata) a lišaj Manduca sexta.[9][13] Ve Středomoří třezalku spásá hlavně krascovitý brouk polník třezalkový (Agrilus hyperici) a roztoč Aculus hyperici. <h3>Rozmnožování a apomixie</h3> Třezalka tečkovaná se převážně rozmnožuje apomikticky, je však schopna i pohlavního rozmožování. Převažují tetraploidní rostliny (2n = 32), příležitostně byly zjištěny i diploidní a hexaploidní typy, což je vysvětlováno jako důsledek fakultativní apomixie. Druh je považován za dávného křížence dvou různých diploidních druhů třezalek. Jako jeden z rodičovských druhů byla identifikována třezalka skvrnitá (konkrétně poddruh H. maculatum subsp. immaculatum), druhým by mohl být asijský druh H. attenuatum, nesoucí znaky přítomné u třezaly tečkované a chybějící u třezalky skvrnité. Areály obou taxonů se překrývají v oblasti Altaje. Při studiu embryologie tetraploidní třezalky tečkované bylo zjištěno, že meióza probíhá pouze asi ve 3 % zárodečných vaků, zatímco ve zbývajících vacích dochází k apomixii. Zárodečná buňka při ní sice vstupuje do procesu meiózy, později však zakrňuje a funkci zygoty přebírá somatická buňka zárodečného vaku s neredukovaným počtem chromozomů, která se dále dělí mitoticky bez redukčního dělení. Při oplození tak nedochází k rekombinaci DNA, proces oplození je však přesto nutný pro pólová jádra zárodečného vaku, z nichž se formuje endosperm. Bez něj embryo postupně zakrní. U rostliny je tak i při apomiktickém způsobu rozmnožování tvorba semen podmíněna opylením. Tento proces se nazývá pseudogamie.[7] Diploidní rostliny se rozmnožují klasickým pohlavním způsobem.[14] Pyl vzniká normálním meiotickým dělením a je tedy haploidní. Vlivem poruch meiózy bývá okolo 30 % (někdy až 70 %) pylových zrn sterilních.[15] Rostlina se množí také vegetativně úlomky kořenů a růstem z postranních kořenů. Vegetativní množení je stimulováno zejména spásáním, působením ohně nebo odlistěním rostlin. Mladé rostlinky se brzy osamostatní. Třezalka má hluboký kořenový systém a jeho pomocí přečkává případné požáry vegetace. Kromě toho žár ohně stimuluje klíčení dormantních semen v půdní semenné bance. <h3>Opylování a šíření semen</h3> Květy třezalky tečkované jsou opylovány různým hmyzem sbírajícím pyl. Nektar se v nich nevytváří. Jsou též schopny samoopylení. Jedna rostlina vytvoří asi 15000 až 34000 semen. V jedné tobolce bývá 400 až 500 semen. Semena se šíří větrem, vodou, prostřednictvím zvířat nebo lidskou činností. Tobolky mají lepkavý povrch a přítomnost tohoto lepkavého exudátu na povrchu semen blokuje klíčení, dokud jej vnější vlivy neodstraní. Semena si udržují klíčivost přibližně 6 až 30 let a bývají v půdní semenné bance zastoupena v hojném počtu. <h2>Taxonomie</h2> Druh Hypericum perforatum je v rámci rodu Hypericum řazen do sekce Hypericum a stejnojmenné podsekce a série. Série Hypericum obsahuje celkem 12 druhů, z třezalek rostoucích v ČR sem patří též třezalka skvrnitá, třezalka čtyřkřídlá a třezalka ozdobná. Třezalka tečkovaná je silně variabilní taxon, přičemž různorodost morfologických znaků spočívá zejména ve velikosti a tvaru listů a okvětí a také hustotě žláznatých teček. Jednotlivé formy nejsou jednoznačně ohraničené a jsou mezi nimi plynulé přechody. Jsou rozeznávány 4 vnitrodruhové taxony: <ul> <li>Hypericum perforatum var. perforatum (syn. H. perforatum subsp. vulgare)</li> <li>Hypericum perforatum var. platycalyx (syn. H. perforatum subsp. latifolium)</li> <li>Hypericum perforatum var. angustifolium (syn. H. perforatum subsp. angustifolium, H. stenophyllum)</li> <li>Hypericum perforatum var. microphyllum (syn. H. perforatum subsp. varonense, H. veronense)[7][17]</li> </ul> V přírodě se třezalka tečkovaná nejčastěji kříží s autotetraploidním taxonem H. maculatum subsp. obtusiusculum ze vzniku tetraploidních nebo řidčeji i hexaploidních kříženců. Tito kříženci bývají dále plodní. Jsou známi též kříženci s dalšími taxony, kteří však vesměs tvoří jen málo klíčivých semen: nominátním poddruhem H. maculatum subsp. maculatum, H. tetrapterum, H. montanum a H. pulchrum.[7] Kříženec s H. maculatum se nazývá Hypericum × desetangsii. <h2>Obsahové látky</h2> V třezalce tečkované bylo zjištěno více než 150 různých látek, z nichž řada má prokazatelný biologický účinek. Z medicínského hlediska nejvýznamnější obsahové látky náležejí mezi naftodiantrony (hypericin, pseudohypericin), floroglucinoly (hyperforin, adhyperforin) a flavonoidy. Dále jsou obsaženy xanthony, třísloviny, procyanidiny, fenolické sloučeniny, deriváty antrachinonu, esenciální oleje aj. <h3>Hypericiny</h3> Účinné látky ze skupiny naftodiantronů jsou v třezalce tečkované zastoupeny hypericinem a strukturně velmi podobným pseudohypericinem. Souhrnně se obě tyto látky označují jako hypericiny. Jsou koncentrovány v tmavých žlázkách, jimž dávají černé zbarvení. V roztoku jsou červené. Tmavé žlázky jsou s různou četností rozptýleny po celé nadzemní části rostliny. Největší množství hypericinů je obsaženo v květech ve stádiu plného květu (asi 5x až 8x více než v listech), a to zejména v tyčinkách a korunních lístcích. S odkvětem pak jejich obsah klesá. Dvouletá rostlina obsahuje asi dvojnásobek množství hypericinů oproti rostlině v prvnímu roce po výsevu. Biosyntéza hypericinu začíná v zelené rostlinné tkáni prostřednictvím polyketidové dráhy a pokračuje v tmavých žlázkách kondenzační reakcí emodinu a emodin anthronu. Výsledný emodin de-anthron je fenolickou oxidací přeměňován na protohypericin (případně protopseudohypericin), který se působením světla přeměňuje na hypericin (resp. pseudohypericin).[18][15] V surové nati kolísá obsah hypericinů v závislosti na stádiu rostliny v rozmezí od 0,03 do 0,3 %. Hypericiny jsou zodpovědné za fotosenzibilující efekt, mají antivirové účinky a přispívají též k antidepresivnímu účinku.[19] <h3>Hyperforin a adhyperforin</h3> Hyperforin je v rostlině téměř výhradně koncentrován v průsvitných žlázkách, a to zejména v generativních orgánech.[20] Největší obsah této látky je v nedozrálých plodech, kde je obsažena v množství asi 4,4 % hmotnosti sušiny (spolu s 1,8 % adhyperforinu). Vyskytuje se také v poupatech a květech, naopak v listech a stonku téměř chybí. Je doprovázena adhyperforinem, který se liší pouze jednou ethylovou skupinou namísto methylové, základní struktura je však stejná. Látka je poměrně nestabilní a snadno oxiduje na celou řadu rozkladných produktů. Je rozpustná v organických rozpouštědlech, v lipofilních roztocích je však značně nestabilní, což souvisí s množstvím dvojitých vazeb ve struktuře a jejich snadnou oxidací mj. atomárním kyslíkem vznikajícím působením světla na hypericin. V lihovém výluhu ze sušeného materiálu je rozložena v průběhu několika dní, v případě výluhu z čerstvých rostlin je její životnost i několik měsíců, což je vysvětlováno přítomností stabilizujících složek v čerstvé rostlině. Hyperforin byl dosud zjištěn v rámci celé rostlinné říše výlučně v třezalce tečkované. Jeho obsah ve dvouletých rostlinách je asi o pětinu vyšší než v 1. roce.[15] Při vyluhování hyperforinu se jako nejlepší rozpouštědlo ukázal ethanol v minimální koncentraci 70 % . Při použití 40 % ethanolu lze vylouhovat jen asi 1 % celkového množství. Vyšší teplota (60 °C) při vyluhování poněkud snižuje jeho výtěžnost. Působení světla nemá vliv na množství vylouhovaného hyperforinu, ovlivňuje však jeho stabilitu. Nejlepší výsledky z hlediska stability roztoku byly získány při vyloučení světla a přístupu kyslíku při extrakci. K sušení je doporučováno vakuové sušení. Vysušený výluh se ukázal jako stabilní forma. V čajovém nálevu ze sušené třezalkové nati nebyl žádný hyperforin detekován. Biosyntéza hyperforinu je úzce spojena s biosyntézou monoterpenických esenciálních olejů (silic) a probíhá sloučením acylfloroglucinolu se 3 molekulami isopentenyldifosfátu a jedné molekuly geranyldifosfátu.[20] Hyperforin je hlavním nositelem antidepresivního účinku a je zodpovědný za interakce s ostatními léčivy. V extraktech je obsažen v množství od 0 do 6 %.[19] <h3>Flavonoidy a flavonoidní glykosidy</h3> Flavonové sloučeniny jsou přítomny buď jako volné flavonoidy či biflavonoidy nebo vázané v podobě glykosidů. Jejich celkový obsah v sušině činí asi 2 až 4 %. Jsou přítomny v květech i listech. Z volných jednoduchých flavonoidů převládá kvercetin, kempferol, myricetin, dihydrokvercetin a luteolin. Flavonoidní složka glykosidů (aglykon) je tvořena téměř výhradně kvercetinem. Mezi tyto glykosidy náleží u třezalky rutin, hyperosid, isokvercitrin, kvercitrin a jiné. Z biflavonoidů jsou přítomny zejména biapigeniny a amentoflavon. Tyto látky byly zjištěny výhradně v květech.[15][19] Bylo zjištěno, že obsah hyperosidu v prvním roce po výsevu představuje jen asi 13 % jeho obsahu ve dvouleté rostlině. Množství a poměr rutinu a kvercitrinu se mění v závislosti na nadmořské výšce. Se stoupající nadm. výškou obsah rutinu stoupá, zatímco obsah kvercetinu klesá.[15] Flavonoidy představují nejrozsáhlejší skupinu sekundárních metabolitů třezalky. Mají antidepresivní účinek, zejména však zlepšují farmaceutické působení jiných obsahových látek, jako jsou např. hypericiny.[19] <h3>Silice</h3> Esenciální oleje jsou koncentrovány v průsvitných žlázkách, rozptýlených po celé nadzemní části rostliny. V silici bylo zjištěno celkem 29 různých složek. <h3>Xanthony</h3> Xanthony jsou látky charakteristické pro čeledi třezalkovité a hořcovité. Jsou koncentrovány zejména v kořenech. V kořeni třezalky tečkované jsou zastoupeny zejména norathyriolem, mangiferinem, isomangiferinem a kielkorinem. Norathyriol je přítomen v množství asi 0,0004 %.[4][15] <h3>Třísloviny a procyanidiny</h3> Třísloviny jsou v třezalce zastoupeny v množství asi od 6 do 15 %. Jsou tvořeny zejména katechinovými a epikatechinovými jednotkami. Jsou přítomny též jednodušší procyanidiny. <h2>Třezalka v oficiální medicíně</h2> <h3>Klinické studie</h3> Hlavní medicínský význam třezalky spočívá v léčení lehkých a středně těžkých forem deprese. Tento účinek byl potvrzen množstvím kontrolovaných randomizovaných klinických studií (do roku 2009 jich bylo provedeno více než 50) a je z medicínského i farmakologického hlediska nejprozkoumanější.[21] Dále byl také prokázán účinek při léčbě somatoformních poruch a úzkostných stavů. Z jiných oblastí využití ukazují ojedinělé studie pozitivní účinek při léčbě oparu a v kombinaci s ploštičníkem hroznatým (Cimicifuga racemosa) při klimakterických potížích. V rámci provedených klinických studií nebyl prokázán účinek na dětskou hyperaktivitu, sociální fobii, bolesti při polyneuropatii a syndrom pálících úst.[19] Třezalková mast standardizovaná na obsah hyperforinu (1,5 %) má prokázanou účinnost při léčbě atopického ekzému.[22] Preklinické studie ukázaly také jejich potenciálně slibné sedativní, anxiolytické (proti úzkostným stavům), nootropické (zlepšující schopnosti mozku), antischizofrenické (léčba schizofrenie), antikonvulzivní (tlumící křeče např. při epilepsii), antidiabetické a analgetické účinky. Mají též potenciál při léčení alkoholové a nikotinové závislosti. Mohou být také účinné při léčbě celé řady psychických poruch, jako je generalizovaná úzkostná porucha, poruchy spánku, somatoformní poruchy, obsedantně kompulzivní porucha a sezonní afektivní porucha.[23] <h2>Toxicita a vedlejší účinky</h2> Toxikologické studie neprokázaly že by třezalka tečkovaná měla v krátkém a střednědobém horizontu toxické účinky. Vedlejší účinky užívání této rostliny nebo přípravků z ní vyrobených bývají mírné a zahrnují zejména trávicí potíže a únavu. Poškození kůže vlivem fotosenzitivity se při běžných terapeutických dávkách objevuje zřídka.[24] Výjimečně byly popsány vážnější vedlejší účinky, spočívající v kožních, alergických nebo psychiatrických reakcích. Největším rizikem spojeným s užíváním třezalkových preparátů je jejich interakce s jinými léčivy. Z tohoto důvodu je doporučováno o užívání třezalky informovat ošetřujícího lékaře.[19] <h3>Fotosenzitivita</h3> Fotosenzitivita a následné riziko poškození kůže slunečním zářením jsou v souvislosti s třezalkou často zmiňovány. Účinnými látkami jsou hypericiny. Fotosenzitivita se jako vedlejší účinek léčby třezalkou objevuje výjimečně, projevuje se slabě a odezní v horizontu několika dní po konci léčebné kúry. Jedinci s bledou pletí bývají citlivější. K vyvolání projevů fototoxicity je zapotřebí dávky obsahující 30x až 50x více hypericinu než je v běžných terapeutických dávkách.[4][24][19] <h3>Interakce s léčivy</h3> Výzkum farmakologického působení třezalky ukázal, že floroglucinoly v ní obsažené (hyperforin, adhyperforin) ruší účinek některých léků. Mechanismus tohoto účinku spočívá v aktivaci enzymů, které léčiva v organismu odbourávají, konkrétně cytochromu P450 3A4 a P-glykoproteinu. Výsledkem pak je pokles hladiny daných medikamentů v krvi a související oslabení jejich terapeutického účinku. Mezi léky, které třezalka takto ovlivňuje mimo jiné patří antikoncepční přípravky, léky na ředění krve (warfarin), imunosupresiva (cyklosporin), antidepresiva, chemoterapeutika používaná při léčbě rakoviny (irinotekan), kardiotonika (digoxin), antiastmatika (theofylin) a léky proti AIDS (idinavir).[25][26][19] <h3>Inhibice MAO</h3> Autoři prvních odborných studií účinku třezalky na centrální nervovou soustavu došli k závěru, že hlavní mechanismus antidepresivního účinku této rostliny spočívá v inhibici monoamin-oxidázy, enzymu který se v těle podílí na odbourávání biogenních aminů. V kombinaci se stravou bohatou na tyramin, jako je červené víno nebo sýr, anebo s některými léčivy (sympatomimetika, antidepresiva) je v takovém případě riziko potenciálně škodlivých vedlejších účinků projevujících se zejména prudkým zvýšením krevního tlaku (hypertenzní krize). Tyto závěry ovšem v pozdějších studiích nebyly potvrzeny a bylo zjištěno, že účinek třezalky je komplexnější a postavený na odlišných mechanismech. Obsah flavonoidových aglykonů vyvolávajících tento účinek je v třezalce příliš nízký na to, aby se mohl při běžném dávkování tento účinek projevit. Navíc není v odborné literatuře dosud popsán ani jediný klinický případ takové interakce.[21][27][28][29][24] Přesto s tímto potenciálním účinkem dále operuje např. i oficiální zpráva Evropské komise z roku 2002, týkající se zdravotních rizik potravních doplňků s obsahem třezalky a hypericinu.[30] <h3>Užívání v těhotenství a při kojení</h3> Účinek užívání třezalkových preparátů na vývoj plodu není dosud uspokojivě prozkoumán. Obecně se užívání těchto preparátů v době těhotenství a při kojení spíše nedoporučuje. Některé studie ukázaly nižší porodní váhu, zatímco v jiných bylo užívání třezalky v době těhotenství bez viditelného dopadu na vývoj plodu.[19] <h3>Otravy u zvířat</h3> Třezalka je ve větším množství toxická pro spásající dobytek kvůli obsahu hypericinu a následné fotosenzibilitě.[10] Mezi charakteristické projevy patří u hospodářských zvířat zejména puchýře a otoky. Nejméně odolní jsou koně, nejvíce kozy. Obecně jsou tmavě zbarvená zvířata lépe chráněna než světlá. Úhyn zvířat je výjimečný, některé průvodní jevy (slepota, otok nebo bolesti tlamy) zabraňují zvířatům v přijímání potravy a vody, což následně může vést ke smrti dehydratací nebo hladověním. Kozy a hovězí dobytek se třezalce spíše vyhýbá a konzumuje ji zejména při nedostatku jiné pastvy. <h2>Historie využití</h2> Třezalka byla využívána jako léčivá rostlina již za časů Starověkého Řecka a také ve středověku. Věřilo se, že je naplněna magickou silou a ochraňuje před zlem a nemocemi. Pedanius Dioscorides, řecký lékař a botanik žijící v prvním století našeho letopočtu, rozlišoval celkem 4 druhy třezalek, mezi nimi i třezalku tečkovanou pod názvem Uperikon. Doporučoval je spolu s medovou vodou na ischias a zevně na spáleniny. V Galénově systému je třezalka popisována jako bylina povahy horké a suché. Paracelsus píše že může být užita jako amulet proti zakletí a přízrakům. Bylina byla hojně využívána v předkřesťanské Anglii a z této doby se k ní dochovala řada legend. Středověký botanik John Gerard uváděl že mast z této byliny je nejdrahocennější prostředek k hojení hlubokých zranění a že lepšího přírodního balzámu pro tyto účely není. Herbalisté ze 16. a 17. století ji uvádějí pod starým latinským názvem Fuga daemonum s tím, že sloužila k odhánění démonů. Niocholas Culpeper, anglický botanik, lékař a astrolog ze 17. století, přiřadil třezalku zvířetníkovému znamení Lva a domu Slunce. Doporučoval ji jako jedinečnou bylinu k léčení ran s tím, že léčí vnitřní zranění a zhmoždění a v podobě masti rozpouští otoky, uvolňuje neprůchodnost a uzavírá okraje rány k sobě. Doporučoval ji také při bodnutí či kousnutí jakýmkoliv jedovatým zvířetem, ischiasu, epilepsii a ochrnutí. Třezalkový olej byl v minulosti používán chirurgy k čištění ran. V Evropě patřil k neoblíbenějším lidovým prostředkům na odřeniny, zranění a pohmožděniny. Brzy po jejím zavlečení do USA ji zařadili do svého výběru léčivých rostlin po bok severoamerickým druhům třezalek i domorodí indiáni, zatímco mezi bílými Američany začala být oceňována až v polovině 19. století. Koncem 19. století již zde byla používána v obdobných indikacích jako v dnešním bylinářství.[31] <h2>Zpracování</h2> Čerstvá nebo sušená kvetoucí nať třezalky tečkované se označuje jako Herba hyperici. Ta se různými způsoby zpracovává na celou řadu přípravků, přičemž způsob zpracování má zásadní vliv na obsah a skladbu účinných látek. Při léčbě depresí jsou nejvyužívanější sušené alkoholové extrakty upravené do podoby tablet nebo kapslí. Alkoholový výluh se získává ze sušené nati a v rámci poměrně komplikovaného zpracování je zahuštěn, vysušen a poté standardizován na obsah účinných látek. Rozpouštědlem je nejčastěji ethanol, řidčeji methanol. Dalšími lékovými formami získávanými ze sušené rostliny jsou tinktury (tekuté alkoholové výluhy), olejové extrakty nebo tablety lisované přímo z jemně drcené rostliny. Výrobce obvykle při výrobě smísí nať planých i pěstovaných rostlin pocházejících z různých zdrojů a různých let. Čerstvá nať je zpracovávána na homeopatické přípravky, vyluhována v oleji nebo je z ní lisována šťáva.[19] <h2>Komerční přípravky</h2> Na trhu je prodávána celá řada třezalkových preparátů: drcená nať sypaná nebo v nálevových sáčcích, prášek z byliny lisovaný do tablet, suchý extrakt v tabletách a kapslích, tinktury, šťáva lisovaná z čerstvých bylin, macerát v oleji a rovněž homeopatické přípravky.[15] Medicínský význam preparátů z třezalky prudce vzrostl před rokem 2000. V roce 1995 se v USA prodaly přípravky za 20 miliónů dolarů, o 2 roky později to již byl desetinásobek.[23] V roce 1996 němečtí lékaři předepsali celkem 131 miliónů denních dávek léčivých přípravků z třezalky a na německém trhu bylo v nabídce více než 50 různých preparátů. V roce 1999 se v Evropě prodala třezalka tečkovaná za 6 miliard dolarů (200 miliard Kč podle tehdejšího kurzu dolaru). V letech 2007 až 2008 bylo v Evropě prodáno téměř 10 miliónů balení třezalkových přípravků za rok. Největšími trhy jsou Německo, Ruská federace a Polsko. Prodej v těchto 3 zemích představuje téměř 80 % prodeje v celé Evropě.[24][19][15] Prodej preparátů v Německu čtyřnásobně převyšuje prodej antidepresiva fluoxetinu, známého jako Prozak.[32] <h2>Třezalkový olej</h2> <div class="thumb tright"> <div class="thumbinner"><img alt="Semena Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/51/Hypericum_perforatum_oil_extraction_HC1.JPG/220px-Hypericum_perforatum_oil_extraction_HC1.JPG" decoding="async" width="220" height="182" class="thumbimage" srcset="//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/51/Hypericum_perforatum_oil_extraction_HC1.JPG/330px-Hypericum_perforatum_oil_extraction_HC1.JPG 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/51/Hypericum_perforatum_oil_extraction_HC1.JPG/440px-Hypericum_perforatum_oil_extraction_HC1.JPG 2x" data-file-width="3451" data-file-height="2849" title="Semena Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)"> <div class="thumbcaption"> <div class="magnify"></div> Příprava třezalkového oleje</div> </div> </div> Třezalkový olej (Oleum Hyperici) je tradiční medicínská podoba třezalky. Je používán k domácímu léčení spálenin, drobných zranění a různých kožních neduhů, vnitřně pak při potížích s trávením (dyspepsie).[12][33][19] Při přípravě v domácích podmínkách se čerstvé třezalkové květy napěchují do zavařovací sklenice a zalijí olejem. Většinou se doporučuje olej olivový, občas je používán i lněný nebo kvalitní slunečnicový. Sklenice se uzavře a postaví na několik týdnů na slunce. Po vylouhování se olej zcedí. Uchovává se v uzavřené tmavé nádobě. Trvanlivost je minimálně jeden rok.[34][35][36] Ve veterinární péči se používá buď tekuté podobě nebo ve formě masti. Aplikuje se zevně při zánětech vemene, na záněty, ekzémy, dermatózy ap.[37] Působením slunečního světla při maceraci dochází k rozkladu hypericinu na rozkladné produkty, které dávají výslednému produktu červené zbarvení a jsou na rozdíl od hypericinu rozpustné v oleji. Čerstvý olej obsahuje účinnou látku hyperforin, její obsah však při uskladnění vlivem oxidace rychle klesá.[38] <h2>Pěstování</h2> V minulosti byla většina třezalky sbírána v přírodě, v souvislosti s rostoucím významem v psychoterapii je stále více pěstována. K získání co do obsahových látek stejnoměrné produkce byly vyšlechtěny kultivary.[39] Je jako zemědělská plodina poměrně nová, přesto je již registrováno několik kultivarů zejména v Německu. Šlechtění dále probíhá. Mezi žádané vlastnosti náleží zejména vysoký a vyrovnaný obsah účinných látek, životaschopnost a odolnost vůči antraknóze.[14] Jednou z nejpěstovanějších forem je polský kultivar 'Topas', registrovaný v roce 1982. V roce 1995 se na třezalkových plantážích ve Švýcarsku objevila antraknóza, houbové onemocnění způsobující odumírání rostlin, které v podstatě kultury zničilo. Původce byl identifikován jako Colletotrichum gloeosporioides. Později byly vyšlechtěny kultivary proti tomuto onemocnění odolnější.[15] Hlavními producenty jsou Německo, Polsko a Mallorka. V roce 2003 bylo v Německu oseto třezalkou více než 600 hektarů. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 45 (1000 S)

Rychlý náhled

Název souboru cookie	Poskytovatel	Účel	Uplynutí
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
__cfduid
__cfduid

Název souboru cookie	Poskytovatel	Účel	Uplynutí
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
PrestaShop-#	www.seeds-gallery.eu
__cfduid
__cfduid

Kategorie

Kategorie

Kategorie

Last Product Reviews

FAQs

Cotton Seeds (Gossypium...

Giant White Sunflower Seeds

1000 Seeds Giant White...

Amaranth Red Garnet Seeds...

Become our seed supplier

Red sage, Chinese sage Seeds

Dense Blazing Star, Prairie...

Society Garlic Seeds...

Semena vodního špenátu...

Semena Mandragora lékařská...

Rulík zlomocný semínka...

Purple Crocus bulbs

Yellow Crocus bulbs

Semena vinné révy černá...

Semena Třezalka tečkovaná...